Snowboardové hry mají doby své největší slávy dávno za sebou a můžeme jen doufat, že se někdy v budoucnu dočkáme reinkarnace serii jako SSX nebo Cool Boarders. Mezeru se zatím snaží zaplnit Indie vývojáři a jednou z takových vyplní i tenhle freeriding titul od studia Gauntlet, kteří představují procedurálně generované sjezdovky k vyblbnutí.
Recenzovaná verze: Xbox Series X
Hra není čistě snowboarďáckym titulem, neb zasněžené kopečky můžete brázdit i na lyžích nebo relativně neobvyklým sit-ski. Každý z nich má svou specifickou fyziku a je znatelný rozdíl v ovládání. Tohle je vlastně hlavní věc, čím titul od dvoučlenného studia překvapí nejvíce, tedy funkční a zábavná fyzika jízdy. Problém však je, že sžít se se svým sportovním nástrojem vyžaduje spoustu trpělivosti a dokáže být místy až frustrující. Ostatně generované prostředí tomu jde naproti. Osobně jsem třeba se sit-ski nebyl schopný pořádně sjet žádnou sjezdovku a postrádám na to trpělivost.

Hra totiž trochu klame tělem. Pod pojmem freeriding si vybavím spíše klidnou zábavu k odpočinku, což by měl podporovat i zde přítomný Zen mód. Opak je ale pravdou. Odpočinek je zrovna něco, co u titulu moc nenajdete. Pokud totiž spadnete nebo narazíte do překážky, je konec a začínáte znovu na jiné sjezdovce. Svým způsobem by se hra dala nazvat „easy to learn, hard to master”, neb když to konečně sedne, tak pocit z jízdy dokáže být uspokojující. Rychlost můžete přímo cítit a dobře provedené triky udělají radost, i když nejde o nic složitého. Pro triky je jediné tlačítko a váš jezdec udělá něco náhodně. Ovlinit tak lze jen směr salta a ano, je tu i achievement za barrel roll.
Herní módy zahrnují freeride, zen, ale také třeba projíždění branek nebo honění skóre na určitém krátkém úseku. Ve všech však pád znamená konec a přesun na novou sjezdovku. Případně si můžete kteroukoliv z nich uložit a opakovat ji kdy se vám zachce. To budete dělat nejspíš dost často, protože generování vám často hází naprosto nesmyslné kopce plné stromů, kamenů a dalších překážek, které pocit z jízdy akorát kazí. Pokud máte štěstí s vychytáte nějakou, která vás nechá užít si rychlost, je to takový malý svátek. Důležitým módem je i týdenní soupeření s dalšími hráči, což znamená, že všichni mají k dispozici stejnou sjezdovku a snaží se nahrát co nejvyšší skóre. Pro kompetitivní hráče asi vhodné oživení.

Bohužel mi přijde, že titulu chybí nějaký důvod pro to, abych se k němu vracel. Kompletně chybí jakákoliv kariéra nebo nějaký systém odměn, který by mě motivoval se snažit a zapínat hru opakovaně. Generované sjezdovky nepřidávají takovou znovuhratelnost, jak si tvůrci nejspíš mysleli a velmi brzy zjistíte, že je to neustále to stejné dokola. Navic se potvrzuje, že méně obsahu pečlivě vytvořeného člověkem s vizí, je vždy zabavnější, než nekonečno náhodně generovaného obsahu počítačem. Hře tak chybí trocha duše, lidskosti či jak to říct.
Relativně bohaté je možné nastavení, i když v jistém směru spíš zbytečné. Věci typu vhs filtr je blbina navíc, která možná potěší, nicméně třeba změna kamery, která je řešena letícím dronem za vašim jezdcem, sice nabízí spoustu možností, no ve výsledku zjistíte, že spousta módů je při té rychlé jízdě naprosto nepoužitelná a osobně jsem byl rád, že jsem jízdu dokončil i v klasické third person kameře bez nárazu někde do stromu. Kor když většina sjezdovek dokáže být šíleně nepřehledná a zasypaná stromy a malými kopečky, které akorát brzdí. Na tohle se opravdu nechcete dívat nějakými zvláštními top-down úhly.
Nejvíce však zamrzí nepřítomná hudba a bídné zvukové efekty. Už tak bezduchá jízda generovanými mapami trpí navíc ještě tím, že se necítíte jako v divoké přírodě. Hra navíc neobsahuje žádnou hudbu a tím myslím opravdu žádnou, ani jednoduchý ambient. Zen mód mi bez toho tak přijde vyloženě bezpředmětný. Někomu to samozřejmě mu že vyhovovat k poslechu podcastů či tak něčeho, ale raději bych měl možnost hudbu vypnout pro tyhle účely než dostat freeride titul bez hudby. Ostatně nařachaný soundtrack k snowboard hrám vždycky neodmyslitelně patřil.
SNO: Ultimate Freeriding je po stránce jízdního modelu zvládnutá malá hříčka, která však trpí bezduchým náhodně generovaným obsahem a velmi lacinou prezentací, ať už graficky nebo zvukově. Základ na dobrou snowboard/lyžařskou hru tu je, no chtělo by to na něj našroubovat trochu ucelenější herní zážitek.