Takzvané walking simulatory jsou dnes již nedílnou součástí herního průmyslu a ačkoliv se stále najde hlasitá skupina hráčů, kteří budou dokola křičet, že se nejedná o skutečné hry, nýbrž jen o jakýsi kompromis pro nehráče, tak prodeje některých kousků tohle tvrzení vyvrací a komerčnímu úspěchu některým z nich může závidět kdejaká AAA akce. Tvůrci z kanadského Exnilo Studio tak přichází se svým příspěvkem v podobě sci-fi Rivage, které však více než na samotné pochodování a poslouchání příběhu sází na puzzle stránku hry. Zadařilo se?
Recenzovaná verze: Xbox Series X
V první řadě je na místě uvést, že nejde nutně o walking simulator, na který jste zvyklí z mainstream prostředí. O pohodové putování stylu Journey ani o příběhovou pecku stylu Firewatch se opravdu nejedná. Tvůrci vás v Rivage vhodí na vesmírnou stanici přistavenou na oběžné dráze planety Vesta, která by mohla být pro lidstvo novým domovem. Jenže se zde něco šeredně pokazilo a veškerá posádka následkem nějakého fenoménu zmizí. Zůstanete jen vy v podobě hlavní postavy Mirandy, která na stanici zvané A.R.E.S. bude muset zjistit, co se vlastně stalo. Není to však tak jednoduché, neb stanici dochází energie a Miranda tak má jen určitý počet možných akcí, neb každé otevření dveří a zapnutí přístrojů vás připravuje o cenný čas. Hádáte správně, Rivage je další pojetí časové smyčky, kdy se po vyčerpání akcí znovu a znovu probouzíte ve své kajutě a jediné, co se vám přenáší do další smyčky, jsou nabyté informace, přístupové karty a upgrady.
Osobně mě tenhle koncept začíná ve hrách trochu unavovat a a ta neutuchající potřeba nezávislých vývojářů do všeho cpát roguelite prvky mi vysloveně leze krkem. Můžete samozřejmě namítat, že lidi to baví, což je asi pravda když se podíváme na komerční úspěch některých titulů, no zeptejme se ale historie, zda někdy některé herní prvky byly tolik nadužívány, jako právě roguelite. Nemyslím si. A obzvlášť mě tyhle věci vadí u her, které by podstatně lépe fungovaly bez nich, což právě Rivage dle mého názoru je. Jednotlivé puzzly jsou zde totiž poměrně intuitivní, po stanici se válí všude spousta knih, papírů a dalších předmětů, které se na první pohled mohou zdát jako zbytečná výplň, ale později ve hře hrají svou roli. Jenže mám takový pocit, že kdyby mě netlačil čas, respektive možný počet akcí, tak bych si celé to přemýšlení a hraní si s předměty užil podstatně více.
Jak jsem zmínil, jednotlivé předměty hrají svou roli a hádanky jsou často dost intuitivní, pokud dáváte pozor. Například heslo od počítače jednoho z členů posádky je název jeho oblíbeného pití. Když prvně vezmete ve skladu do ruky prázdné plechovky, tak si řeknete jo, super, je to tu jen jako kulisa, ale jakmile se snažíte dostat do jeho počítače, tak vám to samozřejmě dojde. Určitě znáte adventury, kde jsou některé puzzly náhodně přítomny jen proto, aby tam byly a nijak svým pojetím nezapadají do hry jako celku. Rivage je přesný opak. Všechny hádanky působí jako rekonstrukce jednoho velkého celku a postupně sledujete, jak záhadě stanice přicházíte na kloub v propojeném řetězci.
Řešení hádanek pak značně usnadňuje i systém zvaný K9. Ten vám umožňuje automaticky uchovávat důležité informace a zpětně se k nim vracet, tudíž v další časové smyčce nemusíte znovu řešit stejné hádanky. A jelikož jsou hádanky silně orientované na hráčovu paměť, tak má K9 zabudovaný i systém screenshotů, které si lze kdykoliv otevřít v okně na obrazovce a pomáhat si tak u jednotlivých hádanek. Výtku mám možná trochu ke konzolové verzi, neboť často se musíte nabourávat do cizích počítačů a používat klávesnici, což je na ovladači poměrně otravné. Na day one konzolovou hru na tohle mohli tvůrci brát více ohledu. Když jsme u konzolí, tak Xbox Series X měla překvapivě u některých pohledů do prostoru vesmíru lehké problémy s poklesem fps. Nejde však o nic, co by kazilo herní zážitek.
A nutno říct, že hra vypadá opravdu krásně. Jednak samotná stanice má krásně čistý sci-fi design, některé prostory působí vyloženě cozy a napomáhají k tomu i hromady různých předmětů k interakci nebo alespoň pro potěšení oka, ale nejúchvatnější pocit je pohled na zmíněnou planetu přes palubní okno. Na druhou stranu chození po chodbách sem a tam může časem přejít v lehký stereotyp. Nijak zvlášť neoslní ani dabing nebo hudební doprovod, nicméně na nezávislý titul dvou vývojářů je vše dostatečné a nezaslouží nutně kritiku. Hráči jednoduše s tímto musí u menších titulů počítat.
