Legacy of Kain: Defiance Remastered - Osudová upíří bitva nikdy nevypadala lépe

Legacy of Kain: Defiance jsem v době vydání nedohrál. Ne proto, že by mě nebavil - příběh mě chytal od začátku - ale proto, že hra byla v roce 2003 technicky tak těžkopádná, že jsem to v určitém momentě jednoduše vzdal. Jasně, byl jsem škvrně, ale fixní kamera, ovládání, které neodpouštělo, a vysoká obtížnost tehdy dokonaly své. Remasterovaná verze mi dala příležitost si po více než 20 letech obrázek spravit. A povedlo se.

Recenzovaná verze: Xbox Series X

Defiance je pátý díl série odehrávající se ve fantasy světě Nosgothu, kde se o osud celého světa pere upírský vládce Kain s přízrakem Razielem, svým kdysi zabitým poručíkem. Kain hledá způsob, jak napravit svět, který sám kdysi odsoudil. Raziel se snaží uniknout osudu, který mu byl určen dávno před jeho narozením: být navždy pohlcen mečem Soul Reaver, jehož je sám součástí. Hra vás nechá hrát střídavě za oba, jejich kampaně se doplňují a příběhově sbíhají k silnému závěru. Remaster má na svědomí Aspyr ve spolupráci s Crystal Dynamics, kteří loni úspěšně vydali Soul Reaver 1 & 2 Remastered. Defiance je jejich druhý pokus omladit sérii a technicky je to zatím jejich nejpečlivější práce.

Největší změnou je kamera. Původní fixní systém byl v těsných prostorách téměř nepoužitelný a zejména na PC značně neohrabaný. A přesně tohle mě jako kluka stálo nervy. Nová volná kamera přes rameno funguje, v nejužších chodbách si taky občas neví rady, ale to jsou výjimky. Ovládání obecně působí přirozeněji: Razielovo plachtění na křídlech, které bylo v originále frustrující, je teď intuitivní mechanika. Na Xbox Series X navíc vše běží ve stabilních 60 FPS bez výpadků. Grafika vypadá na svůj věk dobře, zvláště na OLED televizi, kde gotická architektura a superdetailní textury berou dech. Přechod do spektrálního světa, kde dominují studené modré tóny, rozpadající se geometrie prostředí a jiná fyzika, je vizuálně přesvědčivý i dnes. Naproti tomu soundtrack Kurta Harveyho zůstal nedotčen a je to dobře - zkrátka nestárne. Možnost přepínat mezi novou a původní grafikou je příjemný bonus, i když po prvním srovnání se ke staré verzi jen těžko vrátíte.

Oba protagonisté se hrají odlišně, což stále funguje. Kain je silový: telekineze, drápy a přímá vampírská brutalita. Raziel je pohyblivější a přechod mezi materiálním a spektrálním světem je jeho klíčová taktika. Rozdíl jsem cítil a střídání postav nikdy nepůsobilo jako nutné zlo. Dabing Simona Templemana jako Kaina a Michaela Bella jako Raziela je stále výjimečný a každý dialog je napsaný s péčí, která je v žánru vzácná. Příběh zůstal nedotčen a je to tak správně.

Souboje jsou nejslabším místem. Hack-and-slash jádro je funkční, ale nepřátelé nejsou chytří a vlny se po čase opakují. Telekineze a vhazování protivníků do pastí baví déle než holé mačkání tlačítek, ale kouzlo postupně vyprchá. Naopak souboje s bossy mají lepší rytmus. Střety Kaina s Razielem jsou dramaticky silné a patří k vrcholům hry. Škoda, že takových momentů není víc.

Reaver Forges, prostředí zasvěcená živlům, kde Raziel plní hádanky a odemyká nové schopnosti pro svůj meč, jsou pořád výborné. Logické, přiměřeně náročné a dobře integrované do světa. Tady hra nezestárla a postará se o zpestření mezi všemi těmi souboji a vysáváním nebohých nepřátel.

Bonusový obsah je nadstandardní: vystřižené levely z původní hry, lore čtečka, galerie artworků, photo mode. Pro fanoušky série pokladnice, pro ostatní příjemný doplněk.

Hlad po krvi a dobré hratelnosti tady byl jednoznačně ukojen. Defiance Remastered je ukázkou kvalitního přepracování. Je to hra, která si nechala svůj příběh a zbavila se toho, co ji sráželo. Souboje jsou místy stále unavené a stáří hry na nich znát je. Ale tohle je remaster, který svou existenci ospravedlní: opravuje konkrétní problémy, přidává hodnotný obsah a nechává fungovat to, co vždy fungovalo. Pro fanoušky série povinnost, nováčkům doporučím zahrát si nejdříve Soul Reaver 1 & 2 Remastered.