MLB The Show 26 - Silný ročník bez inovací

MLB The Show je dlouhodobě jediná velká videoherní série věnovaná baseballu. Vyvíjí ji San Diego Studio pro Sony, což až do roku 2021 znamenalo, že na jiných platformách nevycházela a plných čtrnáct let šlo o striktní PS exkluzivitu. Od ročníku 21 ale hra vychází multiplatformně, a tak si ji letos lze zahrát i na Xboxu a na Switchi. A jako každý rok znovu přichází ta samá otázka: stojí nový ročník za plnou cenu? U MLB The Show 26 je odpověď o něco jasnější než dřív — a bohužel ne zrovna příznivá...

Recenzovaná verze: Xbox Series X

Začněme tím, co funguje. Jádro hry, tedy samotné hraní baseballu, je po mechanické stránce možná nejlepší v historii série. Vývojáři letos zasáhli do důležitých systémů hlubším způsobem než v několika předchozích ročnících a výsledek je znát. Největší posun je cítit v nadhazování. Hra pracuje s novým prvkem, takzvaným Pitch Usage Ratingem, kde každý nadhoz má přiřazenou hodnotu podle toho, jak často ho daný pitcher skutečně používá v reálném MLB. Časté opakování jednoho typu nadhozu snižuje přesnost, takže vás systém přirozeně tlačí k pestřejšímu mixování repertoáru. Z nadhazování je tak konečně cítit víc taktiky, víc napětí a méně bezduchého opakování jedné jistoty.

K tomu přibývá mechanika Bear Down, tedy omezený zdroj, který si pitcher buduje přesnými hody a strikeouty. V klíčových chvílích pak může jeden nadhoz posílit vyšší rychlostí i lepší kontrolou. Nepůsobí to jako gimmick, ale jako přirozené rozšíření rozhodování v důležitých momentech zápasu. Nově jsou navíc atributy H/9 a K/9 rozděleny zvlášť proti pravákům a levákům na pálce, takže jednotliví pitcheři působí výrazněji odlišně podle matchupů. I díky tomu hra lépe reflektuje reálný baseball a méně nahrává univerzálním, až příliš bezpečným řešením.

Na autenticitě přidává i začlenění PitchComu, tedy systému pro komunikaci mezi catcherem a pitcherem. Není to převratná novinka, ale patří k těm detailům, které pomáhají atmosféře a dělají ze série pořád nejvěrnější baseballovou simulaci na trhu.

Na straně odpalování hra rozšiřuje možnosti zone hittingu o nové varianty Big Zone a Fixed Zone a přidává také PCI Sensitivity slider. Spolu s rozšířenou historií nadhozů soupeře jde o další krok směrem k tomu, co série umí tradičně velmi dobře: nabídnout mimořádně široké možnosti přizpůsobení. Málokterá sportovní hra dovede tak dobře vyhovět úplnému začátečníkovi i veteránovi, který si chce doladit každý detail ovládání. MLB The Show 26 v tomhle směru zůstává výjimečně flexibilní.

Výrazně přepracovaný je také fielding. Reakční schopnosti hráčů v poli jsou nově rozděleny do čtyř směrů — dopředu, dozadu, doleva a doprava — takže rozdíly mezi jednotlivými hráči jsou při obraně mnohem lépe cítit. Pokud má váš shortstop slabší první krok doleva, opravdu se to projeví. Catcheři dostali atribut Pop Time a obrana celkově působí živěji a čitelněji než dřív. Pomáhá tomu i velké množství nových animací, díky nimž pohyb v poli působí plynuleji a přirozeněji.

Letos přibyl i ABS Challenge System, tedy možnost zpochybnit rozhodnutí rozhodčího u ballů a striků. Hra tím reaguje na to, že MLB tento systém pro sezónu 2026 skutečně zavádí. Každý tým má dvě odvolání a úspěšná challenge se neodečítá. Jde o poměrně drobný prvek, ale v offline zápasech přidává další vrstvu napětí a dynamiky.

Režim kariéry, v němž si vytvoříte vlastního hráče a provedete ho cestou od amatérského baseballu až na úplný vrchol MLB, prošel největší expanzí za poslední roky a nově se jmenuje Road to Cooperstown. Kariéra tentokrát začíná už na střední škole, pokračuje přes college baseball až po profesionální dráhu s cílem dostat se do síně slávy. Nejde jen o kosmetické rozšíření, ale o změnu, která dává kariéře silnější strukturu i jasnější oblouk. Právě tady je vidět jedna z nejambicióznějších letošních novinek.

Franchise mód, manažerský režim zaměřený na dlouhodobé vedení klubu, v němž řešíte soupisku, přestupy, farm systém i celou strategii organizace, se letos dočkal jemné modernizace. Hlavní novinkou je Trade Hub, tedy přehlednější centrum pro správu přestupů a rozhodování okolo týmu. Vylepšená byla i logika AI při skládání lineupu a práci s bullpenem (relief pitchery), takže vše působí o něco uvěřitelněji. Na druhou stranu ne všechny změny působí jako jednoznačný krok vpřed. Pokud jste měli rádi March to October, letošní zjednodušenější přístup k rychlejší simulaci sezóny může naopak působit jako ústupek. Nelze se také ubránit dojmu neohrabanosti rozhraní.

Také Diamond Dynasty přináší pár novinek. Dorazila nová nejvyšší rarita Red Diamond, úpravy systému Parallel Mods a výrazná integrace World Baseball Classic včetně velkého množství tematických karet. Obsahově je tedy letos režim opět velmi bohatý. Zároveň se ale objevily změny, které část komunity vnímá silně negativně, zejména kvůli tomu, že komplikují dlouhodobé budování týmu a tlačí hráče investovat peníze do hry. Jde zejména o limity počtu karet se stejným hráčem, které můžete vlastnit.

Pokračování se dočkala i série Negro Leagues, tentokrát už ve své čtvrté sezoně. Jde o jeden z nejhodnotnějších prvků, které MLB The Show v posledních letech zavedla. Ne proto, že by šlo o revoluci v hratelnosti, ale proto, jak kvalitně a s respektem dokáže připomínat část baseballové historie, která byla dlouho vytlačená na okraj. Nové legendy jako Mamie “Peanut” Johnson, John Henry “Pop” Lloyd nebo Roy Campanella tenhle obsah dál rozšiřují. Pro mě osobně jde pořád o jednu z nejsympatičtějších částí celé série. Tuhle část jsem hltal.

Hudba v menu i kolem celé hry zůstává tradičně velmi silná. Soundtrack patří dlouhodobě k věcem, které má San Diego Studio dobře pod kontrolou, a ani letos se na tom nic nemění. Playlist na Spotify rozhodně budu točit ještě dlouho a s radostí. Sluší se vypíchnout i skvělý komentář Jona Sciambiho a Chrise Singletona, kteří sérii doprovázejí už pár let.

Co naopak nefunguje? Především grafika. Na Xbox Series X hra běží stabilně, framerate drží a po čistě technické stránce výkonu není hře co vytknout. Vizuálně ale působí zastarale. Modely hráčů jsou místy toporné, stadiony postrádají jemnější světelné detaily a celkový obraz má nepříjemně umělohmotný nádech. Nasvětlení mi též nesedlo. Hráči často nepřirozeně svítí a grafice by výrazně prospěly propracovanější stíny. O detailech diváků v hledišti, klasickém kameni úrazu všech sportovních her, raději ani nemluvím. V roce 2026 už tohle prostě nestačí a od hry a studia tohoto formátu by člověk čekal uprostřed konzolové generace prostě víc.

Stadium Creator, pro mě sice relativně nepodstatná část hry, zůstal téměř beze změn. Nepřináší zásadní nové prvky, ani výraznější rozšíření možností. Rozhraní je pomalé, neohrabané a plné drobných glitchů. Situaci navíc zhoršuje fakt, že letos neproběhl přenos vlastních stadionů z minulého ročníku. Pro hráče, kteří do svých stadionů investovali drahocenný čas a hýčkali si je a ladili, jde o těžko stravitelný krok.

Online složka při launchi selhala. První týdny po vydání provázely výpadky serverů, problémy s matchmakingem i odpojování během zápasů. Nejvíc frustrující byly případy, kdy hráči po přerušeném spojení naskočila prohra, přestože zápas fakticky nedohrál. Stav se později zlepšil, ale start byl i tak neomluvitelný. Já už jsem se s žádnými takovými problémy naštěstí nesetkal, ale popravdě jsem taky online režim zkoušel jen pro účely recenze, a to krátce. Normálně totiž hraji sólo.

MLB The Show 26 zpracovává baseball lépe než kdy dřív. Pokud jste v sérii noví, nebo jste několik ročníků vynechali, dostanete bez debaty nejlepší verzi v historii celé značky. Pro hráče MLB The Show 25 je ale situace složitější. Mechanické změny jsou reálné, promyšlené a vítané, ale stále jde spíš o evoluci než o skutečný skok vpřed. Grafika zaostává, Stadium Creator přešlapuje na místě a část novinek v Diamond Dynasty budí spíš obavy než nadšení. Jako baseballová hra je MLB The Show 26 bez debaty špičkou. Jako roční update za plnou cenu se ale obhajuje podstatně hůř. Pokud nehrajete Diamond Dynasty kompetitivně a netoužíte být u nového ročníku hned od prvního dne, rozumnější je počkat na slevu.