Som
dobře promovanou konzolovou exkluzivitu, která se o rok později dočkala i PC portu, nicméně i přes dobrou reklamu a smlouvu s velkým vydavatelem, kterým byl Bandai Namco, hra bohužel komerčně nesplnila očekávání a pro Ninja Theory tehdy šlo již o třetí zklamání, kdy dokázali vydat kritikou i hráči velmi dobře přijatou hru, o kterou však nebyl dostatečný zájem, aby studiu zajistila budoucnost. Tohle se bohužel v herním průmyslu stává velmi často a podobné tituly někdy potřebují, aby je otestoval zub času a následně se staly až kultovní záležitostí doceněnou spoustu let po původním vydání. Ostatně když se vrátíme právě k 7. generaci, kam patří i Enslaved, tak takových titulů najdeme mraky. Namátkou třeba Sleeping Dogs, jehož fanoušci vám budou tvrdit, že na tohle dílo se nechytá ani jeho konkurenční série GTA, nebo japonské RPG Dragon’s Dogma, které si na pokračování muselo počkat dlouhých 12 let a uspokojující prodeje nasbírat až ve slevových akcích. Jak si dle mě po oprášení vede Enslaved? Bez dlouhého napínání řeknu, že jednoduše výborně a pokusím se vám přiblížit, proč hru považuju za jednu z nejlepších her, co kdy vznikla.
Ninja Theory měli tři jména, kterými se mohli pyšnit a odlišovat od konkurence. Tím prvním je spoluzakladatel Tameem Antoniades, který stojí za oceňovaným Hellblade: Senua’s Sacrifice, nicméně svůj kreativní um dokázal už právě při Enslaved, jenž napsal ve spolupráci s filmovým scénáristou Alexem Garlandem. Ten je tím druhým jménem a jistě jej znáte díky filmům jako Sunshine, Ex Machina nebo v poslední době 28 let poté. Své vlohy pro sci-fi však předvedl již zde. Třetím jménem je motion-capture mistr Andy Serkis. Ten zde hraje hlavního hrdinu a dokonce má ve hře i live-action cutscény, což souvisí s příběhovými zvraty. Dohromady tahle trojice vytvořila krásný příběh s uvěřitelnými postavami, inspirovaný čínským románem Putování na západ, v češtině známém jako Opičí král.
Hra začíná jakýmsi zotročením hlavního hrdiny, kdy mu dívka jménem Trip nasadí čelenku, díky které jej může přimět dělat, co si zamane a využije jej, aby se dostala zpátky ke svému otci, protože sama není dostatečně zdatná v boji, aby se dostala přes městskou zástavbu plnou robotů toužících po její smrti. Jde tedy o post-apokalyptický road-trip, kde sledujete vývoj těchhle dvou protagonistů a jak asi očekáváte, zprvu nepřátelský vztah se postupně mění v pochopení a ochranářský přístup, přičemž v druhé polovině se vše překlápí až do komediálního rázu, neb se objevuje ještě třetí člen party. Nejen že tak jde dle mého o jeden z nejlépe napsaných character-driven příběhů, ale také o
správně zábavnou záležitost, kde je humor dávkovaný tak akorát, aby nerozbil vážnost vyprávění, ale zároveň odlehčil situace v ten správný moment. Příběh samotný navíc v závěru obsahuje zvrat, který nejspíš většina hráčů nebude čekat a i když nejde o nic extra hlubokého, tak stále jde dodnes o to lepší, co kdy v herní branži vzniklo.
Jak jsem zmínil, tak jde o post-apokalyptickou hru, možná s lehkými prvky nějakého dieselpunku či něčeho podobného. Mluvíme o post-apokalypse v 7. generaci konzolí, tudíž možná očekáváte šedo-hnědou, vyblitost nebo piss-filter, jak se říká. Enslaved ale překvapí! Zdejší apokalypsa je krásně barevná, příroda si bere města zpět, plazivé rostliny jsou kolem každého mrakodrapu a z cest je rozkvetlá zahrada. Dnes už nic neobvyklého, ostatně přírodně laděnou apokalypsu mělo o tři roky později i populární Last of Us nebo PS4 hit Horizon: Zero Dawn. A právě Horizon se dle mého v Enslaved hodně inspiroval. Nejen prostředím, ale hlavně robotickými zvířaty, které brázdí svět. Tudíž pokud patříte k fanouškům prostředí zmíněného titulu, zde byste mohli ukojit své potřeby. Celá stylizace a celkový umělecký směr je tedy jedním slovem nádherný. Bohužel, hra nikdy nedostala žádný remaster a nejmodernější způsob, jak si ji užít, je jen zpětná kompatibilita na Xbox Series, kde však stále vypadá úžasně a kochal jsem se stejně, jako před lety při hraní PC verze.
Hratelnostně nejspíš nijak nepřekvapí a je přesně tím, čím se prezentuje, tedy third-person akce s lehkým platformingem. A slovem „lehkým“ myslím nejen to, že není zas tak výrazný, ale hlavně je opravdu lehký. Monkey v podstatě nemůže odnikud spadnout a celé lezení a skákání spočívá v držení analogové páčky požadovaným směrem a následné drcení tlačítka pro skok, přičemž jen sledujete, jak hrdina ladně přeskakuje po římsách a šplhá do výšin zničených budov. Možná to některým z vás přijde jako nuda, no dle mého to dělá gameplay nádherně fluidní, odpadává veškerá frustrace z neposlušného ovládání a nic nezdržuje od příběhu a bojů. Ty jsou relativně běžné blokování, uhýbání a provádění několika málo komb pomocí bojové tyč. Ta však dokáže i střílet, tak lze některé nepřátele likvidovat i z dálky. Ve výsledku je vše dávkované v ideálním množství a jak platformingu, tak bojů není nikdy zbytečně mnoho a jako zábava mezi příběhovými cutscénami to funguje skvěle. Oživení pak přichází i v podobě „cloudu“, což je takový surf, jenž lze použít na vodě i na souši. Pravá zábava s ním začíná v případě některých boss-fightů. Ty jsou celkově dobře pojaty a vždy obsahují nějaký gimmick, se kterým je lze porazit, tudíž nejde jen o prosté bušení než člověk sníží health-bar na nulu. Ve výsledku tedy hry přichází neustále s něčím novým, s nějakou změnou. A když to není akce, tak jsou to povedené hádanky. Ty sice mozek příliš nepotrápí, ale účel zvolnění tempa plní výborně.
Abych jen nechválil, tak samozřejmě najdu i něco, co bych vytknul, ale spíš mi přijde, že to je hledání chyb čistě na sílu. Hudební doprovod třeba není příliš výrazný, ale při hraní je funkční a dostačující a vyprávění by možná někdy zasloužilo trochu více prostoru, neboť hra zabere jen něco kolem 10 hodin času a všechno může působit lehce uspěchaně. Na druhou stranu je tohle přesně to, co mi dnes ve většině AAA hrách chybí, tedy jakýsi kompaktní zážitek bez hluchých míst, bez zbytečného filleru, bez mapy plné otazníků, bez milionů sběratelských předmětů a především bez QTE!
Enslaved: Odyssey to the West je jednoduše klenot 7. generace konzolí, je to klenot mezi akčními adventurami, příběhovými hrami a je to rozhodně hra, na kterou by se nikdy nemělo zapomenout, protože exceluje prakticky v každém aspektu. Velká škoda, že na ni její vydavatel nejspíš zapomněl
a mně tak nezbývá doufat, že se jednou podívají na prodeje během těch let a řeknou si, že tady by měl smysl alespoň remaster.
