Když studio Saber Interactive poprvé oznámilo, že pod přímým dohledem samotného Clivea Barkera oživí legendární hororovou značku Hellraiser, fanouškům tělesného teroru, řetězů a latexu poskočilo srdce. Sliby o nekompromisním, dospělém survival hororu z pohledu první osoby zněly na papíře naprosto fantasticky. Představa, že se budeme brodit krví, rozplétat hádanky pomocí ikonické kostky Genesis Configuration a čelit samotnému řádu Cenobitů, slibovala po letech herního sucha pro tuto franšízu opravdové žánrové hody. Výsledek s podtitulem Revival sice dává vzpomenout na ty nejlepší a nejtemnější filmové chvíle s Pinheadem, ale naráží na určité limity.
Recenzovaná verze: PC
Peklo, které má neskutečný vizuální styl
Pokud v něčem Clive Barker’s Hellraiser: Revival absolutně dominuje a zanechává hluboký dojem, je to jeho nekompromisní atmosféra. Vývojáři se nebáli zajít do naprostých vizuálních extrémů a naservírovali nám svět, který je špinavý, zvrácený a nasáklý explicitním body hororem. Tento důraz na dospělou estetiku se projevuje v tom, že fetišistické a BDSM motivy netvoří jen levnou kulisu, ale prostupují celým designem herního světa. Autoři se zkrátka nebáli zacházet do grafických extrémů a vybudovali unikátní, zvrácenou logiku, která vás okamžitě pohltí.
Naprostým vrcholem celé hry jsou pasáže, kdy se hlavní hrdina Aidan Lynch propadne z relativně fádní reality do Labyrintu – gigantické, nekonečné dimenze ovládané Cenobity a samotným Leviathanem. Design těchto pekelných částí představuje mistrovské ztvárnění Labyrintu, které bere dech svou surrealistickou architekturou. Nabízí úžasné pasáže, kdy se celé prostředí tísnivě mění přímo před očima hráče. Stěny se přesouvají, chodby se kroutí a celé prostředí se transformuje, což v hráči vyvolává až klaustrofobický pocit naprostého zmaru. Když v těchto chvílích hra výrazně zpomalí, nechá zbraně odpočinout a donutí vás v tichosti manipulovat s pekelnou kostkou, řešit prostorové rébusy a schovávat se ve stínech před ikonickými monstry, funguje jako špičkový psychologický horor. Návrat legendární postavy Pinheada v čele s mrazivým, naprosto autentickým dabingem od herce Douga Bradleyho navíc dodává těmto pasážím punc absolutní autenticity.
Ekonomika utrpení a pekelné dary
Mimo čistě atmosférické bloudění se však musíte starat také o prozaické přežití, které designově čerpá z odkazu klasických survival hororů. Správa předmětů probíhá skrze tradiční mřížkový inventář po vzoru Resident Evil, který je zpočátku kriticky malý a donutí vás dobře plánovat, které zbraně a předměty s sebou zrovna unesete. Naštěstí zde funguje klasický crafting, takže z materiálů, které běžně nacházíte při průzkumu světa, si můžete sami vyrábět drahocennou munici a lékárničky. Kapacita vašeho batohu navíc není pevně daná, protože během hraní lze pečlivým prozkoumáváním koutů objevovat vylepšení, která vám natrvalo přidají další tolik potřebné sloty v inventáři. Kromě surovin na výrobu sbíráte také mince, které slouží jako platidlo u tajemného obchodníka v bezpečné zóně. Zde si kromě ukládání hry můžete zakoupit nové návody k řemeslu nebo vylepšujete svůj skromný arzenál – od klasické pistole přes samopal až po brokovnici. Kvůli chronickému nedostatku financí a faktu, že zbraně zabírají obří prostor v inventáři, si za celý průchod zvládnete naplno vylepšit maximálně dva kousky. Tento tlak na neustálé rozhodování, co do mřížky poskládat a do čeho investovat, funguje skvěle.
Velmi zajímavým prvkem je však samotná kostka Genesis Configuration. Postupem hrou totiž Aidan skrze tento pekelný hlavolam získá přesně tři unikátní temné schopnosti, které výrazně proměňují dynamiku bojů. Jako první se vám do rukou dostane telekineze, se kterou můžete přitahovat a metat po nepřátelích uvolněné pilové kotouče nebo kolejnicové hřeby. Následuje pyrokineze, která vám umožní absorbovat žhnoucí plameny a pálit mutanty i samotné prostředí, a celou trojici uzavírají ikonické pekelné řetězy. Ty fungují jako ultimátní schopnost, která dokáže spoutat celý dav nepřátel do háků a nemilosrdně je roztrhat na kusy.
Když promluví zbraně
Když dojde na otevřenou akci, přestřelky a brutální souboje se zbraněmi na blízko, hra v základu funguje. Samotná akční složka rozhodně není špatná a umělá inteligence nepřátel se v otevřeném boji chová v rámci standardu žánru celkem obstojně – nepřátelé na vás tlačí, útočí a vřavy mají solidní dynamiku. Při potyčkách se projevuje skvělá synergie v otevřeném boji, kdy střílení a krvavé masakrování nablízko doplňuje parádní a plynulé řetězení pekelných schopností z kostky. Souboje jsou patřičně krvavé a viscerální, přičemž různé druhy monster reagují na konkrétní typy zbraní. Problém nastává spíše v tom, že při samotné akci narazíte na gumovější pocit ze střelby a zbraní na blízko. Zbraním v rukou zkrátka chybí výraznější hmatatelná odezva.
Rozporuplným elementem hratelnosti je implementovaný stealth. Vývojáři nám naservírovali primitivní a nudně snadný stealth, který sice naštěstí není povinný (kromě samotného úvodu kampaně), ale kvůli extrémně tupé a nevšímavé umělé inteligenci postrádá jakékoliv napětí. Umělá inteligence nepřátel při plížení kompletně selhává – stráže jsou doslova slepé a hluché, takže si vás téměř nikdy nevšimnou, i když jim projdete těsně pod nosem. Celá mechanika se tak smršťuje na banální a bleskové sundávání jednoho uctívače za druhým přímo zezadu, aniž by hrozilo reálné riziko prozrazení. Celá hratelnost je nadesignovaná především na to, abyste se chopili palných zbraní, pořádně se opřeli do používání arzenálu na blízko a naplno drtili řady kultistů kombinováním pekelných schopností z kostky. Tichý postup je tak sice designově nedotažený, ale můžete ho v klidu ignorovat a bavit se čistokrevnou akcí.
Příběh, který nedokáže udržet napětí
Celkovému rozporuplnému dojmu nepřidává ani samotný narativní oblouk. Zápletka točící se kolem záchrany Aidanovy přítelkyně Sunny ze spárů pekelných kněží sice dává hlavnímu hrdinovi jasnou motivaci k postupu vpřed, ale scénář nedokáže toto počáteční napětí udržet. Výsledkem je plochý a nezajímavý příběh s nevýraznými postavami, který v poslední třetině hry definitivně ztrácí dech a padá do emočně prázdné survival kaše. Postavy jsou ploché, načrtnuté pouze v hrubých obrysech a jejich vzájemné dialogy často šustí papírem. Nejvíc mrzí nenaplněný potenciál scénáře, který zcela ignoruje zajímavé dospělé podtexty herního světa a raději klouže po generickém survival povrchu.
Clive Barker’s Hellraiser: Revival nakonec z onoho pověstného souboje s pekelnými kněžími vychází se vztyčenou hlavou. I když tichý postup kompletně selhává a příběh v závěru ztrácí dech, celkový zážitek spolehlivě táhne kupředu nekompromisní dospělá atmosféra, dechberoucí dynamické proměny Labyrintu a především brutální akční synergie, kdy střelbu a sekání mačetou prokládáte parádními schopnostmi z kostky. Pro fanoušky temných, viscerálních hororů jde o velmi atmosférický a poctivý kousek, který i přes své mechanické mouchy nabízí solidní porci krvavé zábavy.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Sandbox Strategies.
