Dunění rohů v Helmově žlebu, mrazivý jekot nazgûlů nad Minas Tirith a nekonečné zástupy skurutů valící se z Železného pasu přímo proti vašim hradbám. Filmové adaptace herních značek i herní adaptace filmových hitů měly na přelomu tisíciletí pověst rychlokvašek, které spoléhají jen na slavné logo na krabici a pod povrchem skrývají jen průměrnou hratelnost. Pak ale v prosinci roku 2004 dorazila strategie The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth a ukázala, že když se spojí filmová magie Petera Jacksona s poctivým strategickým řemeslem, vznikne nesmrtelná klasika, na kterou se vzpomíná i po více než dvou dekádách.
Za projektem stálo studio EA Los Angeles, v jehož řadách tehdy působila řada zkušených veteránů z legendárního Westwoodu, tvůrců slavné série Command & Conquer. Právě na jejich prověřeném enginu SAGE, který si odbyl premiéru u C&C: Generals, začali vývojáři stavět digitální Středozem. Měli přitom v rukou trumf, o kterém se jiným studiím ani nesnilo – přímou licenci od filmového studia New Line Cinema. Ve hře tak zněla oscarová hudba Howarda Shorea, po bojišti se proháněli hrdinové s tvářemi i originálními hlasy filmových herců a přechody mezi taktickou mapou, kampaní a filmovými ukázkami působily naprosto přirozeně. Nebyla to jen hra podle filmu, byl to pocit, že sami režírujete bitvu o osud celého světa.

Když základnu neurčuje myš, ale pevnost
První díl se nebál jít proti zavedeným pořádkům tehdejších real-time strategií. Místo volného stavění budov kdekoli na mapě vsadil na pevně dané stavební parcely a předem vytyčené pevnosti s hradbami a branami. Na papíře to mohlo znít jako zbytečné zjednodušení, v praxi ale šlo o geniální designový tah, který dokázal skvěle prodat filmovou atmosféru. Hráč se nemusel zdržovat zdlouhavým pipláním symetrických uliček nebo řešit, kam přesně umístí další kasárna, a místo toho okamžitě řešil to nejdůležitější – obranu klíčových průsmyků, správu omezených zdrojů a taktické složení armády.
Samotné jednotky navíc nefungovaly jako osamělí panáčci bez duše, ale jako ucelené prapory, které živě reagovaly na dění kolem sebe. Pokud se k nim blížila těžká jízda Rohirů, pěšáci viditelně znervózněli a rozhlíželi se kolem, když naopak kolem projel Gandalf na Stínovlasovi nebo Aragorn s taseným mečem, morálka šla okamžitě nahoru a vojáci začali hlasitě provolávat slávu. Atmosféru velkolepých střetů pak podtrhoval systém zvláštních schopností v levém dolním rohu obrazovky. Získané body moci umožňovaly v kritický moment přivolat na pomoc elfí lučištníky, smést nepřátelské šiky nezastavitelnou armádou mrtvých nebo vypustit z hlubin ohnivého Balroga. Kampaň navíc nabízela dva plnohodnotné pohledy na válku – zatímco za síly Dobra jste věrně kopírovali filmovou pouť Společenstva od Morie až k Černé bráně, kampaň za Zlo vás nechala přepsat dějiny, vypálit Rohan a srovnat Minas Tirith se zemí.

Dvojka odemkla knihy a sever Středozemě
Obrovský komerční i kritický úspěch prvního dílu nenechal Electronic Arts dlouho v klidu a už v březnu 2006 vyšlo ambiciózní pokračování The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth II. Vývojáři tentokrát udělali zásadní krok, který navždy změnil měřítko celé série: k filmové licenci dokoupili i práva na knižní předlohu J. R. R. Tolkiena. Díky tomu se dějiště konečně přesunulo z dobře známého jihu na dosud neprobádaný sever Středozemě, kam se filmové kamery nikdy nepodívaly. Kampaň tak zavedla hráče do temných hvozdů k pavoukům, pod klenby Osamělé hory, do Šedých přístavů nebo k obávané pevnosti Dol Guldur.
S rozšířením mapy přišla i kompletní proměna hratelnosti, která vyšla vstříc fanouškům tradičních strategií. Pevné stavební sloty zmizely a hráči dostali zpět klasickou volnost, včetně možnosti tahat kamenné hradby přesně podle vlastních představ, stavět obranné věže nebo svádět námořní bitvy s obřími loděmi. K lidem Západu, Mordoru a Železnému pasu navíc přibyly tři zcela nové, unikátní frakce – vznešení Elfové spoléhající na přesnost a magii, odolní Trpaslíci s těžkou pěchotou a obléhacími stroji a divocí Skřeti útočící v obrovských počtech. Kromě klasické příběhové kampaně hra nabídla také tahový strategický režim Válka o Prsten na velké mapě Středozemě, kde jste přesouvali armády po provinciích, budovali ekonomiku a klíčové střety následně dohrávali v reálném čase. Příjemným bonusem pak byla možnost vytvořit si vlastního hrdinu, kdy jste si od vzhledu a zbroje až po konkrétní schopnosti mohli poskládat unikátního válečníka, čaroděje či skřetího náčelníka.

Konzolový experiment a temný stín z Angmaru
Zajímavou kapitolou v historii druhého dílu bylo i jeho vydání pro konzoli Xbox 360 v létě roku 2006. V době, kdy se real-time strategie považovaly za výhradně počítačovou doménu, dokázalo EA Los Angeles vytvořit překvapivě intuitivní ovládací schéma na gamepadu, které si vysloužilo respekt recenzentů a ukázalo, že velké bitvy lze řídit i z gauče.
Koncem téhož roku pak celou éru uzavřel masivní datadisk The Rise of the Witch-king. Ten se neohlížel za událostmi kolem zničení Prstenu, ale vrátil se o stovky let zpět do dob, kdy severní království Arnor čelilo vzestupu Černokněžného krále. Příběhová kampaň mapující postupný pád Dúnadanů patřila k tomu nejtemnějšímu, nejepičtějšímu a nejvyzrálejšímu, co série nabídla. Rozšíření přineslo novou hratelnou frakci Angmaru postavenou na ledové magii, temných rituálech, nekromancii a obřích trollech, a zároveň obohatilo všech šest původních národů o nové jednotky a hrdiny, čímž dotáhlo hratelnost k naprosté dokonalosti.
Klenot uvězněný v právním vakuu
Přestože celá trilogie (počítáme-li druhý díl i s jeho datadiskem) dodnes platí za jednu z nejlepších licencovaných strategií všech dob, její osud po roce 2010 nabral hořký směr. Společnosti Electronic Arts tehdy vypršela práva na značku Pána prstenů a kvůli složitému propletenci licencí mezi EA, Warner Bros. a Tolkien Estate hra bez náhrady zmizela z obchodů i digitální distribuce. Oficiální multiplayerové servery utichly na přelomu let 2010 a 2011 a původní krabicové verze se rázem staly vyhledávanou sběratelskou raritou, za kterou fanoušci na aukcích platili nemalé částky.
Naštěstí Středozem nikdy neumírá, dokud má své věrné strážce. Kolem série vyrostla jedna z nejoddanějších a nejaktivnějších modderských komunit v herním světě. Projekty jako Edain Mod nebo Age of the Ring dokázaly hru obsahově, mechanicky i vizuálně posunout o generaci dál a v podstatě z ní udělaly neoficiální třetí díl. Komunitní nástroje jako All-in-One Launcher pak dnes umožňují celou ságu bez problémů rozběhnout na moderních operačních systémech ve vysokém rozlišení a s plně funkčním multiplayerem. Pokud jste v dětství trávili víkendy bráněním Helmova žlebu nebo dobýváním Minas Tirith, návrat do téhle zaprášené strategické pokladnice vás i po více než dvaceti letech chytne za srdce stejně silně jako kdysi mě.