SomGeek
LOTR BFME tit
Zapadnuté prachom

Zapadnuté prachem: The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth

Dunění rohů v Helmově žlebu, mrazivý jekot nazgûlů nad Minas Tirith a nekonečné zástupy skurutů valící se z Železného pasu přímo proti vašim hradbám. Filmové adaptace herních značek i herní adaptace filmových hitů měly na přelomu tisíciletí pověst rychlokvašek, které spoléhají jen na slavné logo na krabici a pod povrchem skrývají jen průměrnou hratelnost. Pak ale v prosinci roku 2004 dorazila strategie The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth a ukázala, že když se spojí filmová magie Petera Jacksona s poctivým strategickým řemeslem, vznikne nesmrtelná klasika, na kterou se vzpomíná i po více než dvou dekádách.

Za projektem stálo studio EA Los Angeles, v jehož řadách tehdy působila řada zkušených veteránů z legendárního Westwoodu, tvůrců slavné série Command & Conquer. Právě na jejich prověřeném enginu SAGE, který si odbyl premiéru u C&C: Generals, začali vývojáři stavět digitální Středozem. Měli přitom v rukou trumf, o kterém se jiným studiím ani nesnilo – přímou licenci od filmového studia New Line Cinema. Ve hře tak zněla oscarová hudba Howarda Shorea, po bojišti se proháněli hrdinové s tvářemi i originálními hlasy filmových herců a přechody mezi taktickou mapou, kampaní a filmovými ukázkami působily naprosto přirozeně. Nebyla to jen hra podle filmu, byl to pocit, že sami režírujete bitvu o osud celého světa.

Když základnu neurčuje myš, ale pevnost

První díl se nebál jít proti zavedeným pořádkům tehdejších real-time strategií. Místo volného stavění budov kdekoli na mapě vsadil na pevně dané stavební parcely a předem vytyčené pevnosti s hradbami a branami. Na papíře to mohlo znít jako zbytečné zjednodušení, v praxi ale šlo o geniální designový tah, který dokázal skvěle prodat filmovou atmosféru. Hráč se nemusel zdržovat zdlouhavým pipláním symetrických uliček nebo řešit, kam přesně umístí další kasárna, a místo toho okamžitě řešil to nejdůležitější – obranu klíčových průsmyků, správu omezených zdrojů a taktické složení armády.

Samotné jednotky navíc nefungovaly jako osamělí panáčci bez duše, ale jako ucelené prapory, které živě reagovaly na dění kolem sebe. Pokud se k nim blížila těžká jízda Rohirů, pěšáci viditelně znervózněli a rozhlíželi se kolem, když naopak kolem projel Gandalf na Stínovlasovi nebo Aragorn s taseným mečem, morálka šla okamžitě nahoru a vojáci začali hlasitě provolávat slávu. Atmosféru velkolepých střetů pak podtrhoval systém zvláštních schopností v levém dolním rohu obrazovky. Získané body moci umožňovaly v kritický moment přivolat na pomoc elfí lučištníky, smést nepřátelské šiky nezastavitelnou armádou mrtvých nebo vypustit z hlubin ohnivého Balroga. Kampaň navíc nabízela dva plnohodnotné pohledy na válku – zatímco za síly Dobra jste věrně kopírovali filmovou pouť Společenstva od Morie až k Černé bráně, kampaň za Zlo vás nechala přepsat dějiny, vypálit Rohan a srovnat Minas Tirith se zemí.

Dvojka odemkla knihy a sever Středozemě

Obrovský komerční i kritický úspěch prvního dílu nenechal Electronic Arts dlouho v klidu a už v březnu 2006 vyšlo ambiciózní pokračování The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth II. Vývojáři tentokrát udělali zásadní krok, který navždy změnil měřítko celé série: k filmové licenci dokoupili i práva na knižní předlohu J. R. R. Tolkiena. Díky tomu se dějiště konečně přesunulo z dobře známého jihu na dosud neprobádaný sever Středozemě, kam se filmové kamery nikdy nepodívaly. Kampaň tak zavedla hráče do temných hvozdů k pavoukům, pod klenby Osamělé hory, do Šedých přístavů nebo k obávané pevnosti Dol Guldur.

S rozšířením mapy přišla i kompletní proměna hratelnosti, která vyšla vstříc fanouškům tradičních strategií. Pevné stavební sloty zmizely a hráči dostali zpět klasickou volnost, včetně možnosti tahat kamenné hradby přesně podle vlastních představ, stavět obranné věže nebo svádět námořní bitvy s obřími loděmi. K lidem Západu, Mordoru a Železnému pasu navíc přibyly tři zcela nové, unikátní frakce – vznešení Elfové spoléhající na přesnost a magii, odolní Trpaslíci s těžkou pěchotou a obléhacími stroji a divocí Skřeti útočící v obrovských počtech. Kromě klasické příběhové kampaně hra nabídla také tahový strategický režim Válka o Prsten na velké mapě Středozemě, kde jste přesouvali armády po provinciích, budovali ekonomiku a klíčové střety následně dohrávali v reálném čase. Příjemným bonusem pak byla možnost vytvořit si vlastního hrdinu, kdy jste si od vzhledu a zbroje až po konkrétní schopnosti mohli poskládat unikátního válečníka, čaroděje či skřetího náčelníka.

Konzolový experiment a temný stín z Angmaru

Zajímavou kapitolou v historii druhého dílu bylo i jeho vydání pro konzoli Xbox 360 v létě roku 2006. V době, kdy se real-time strategie považovaly za výhradně počítačovou doménu, dokázalo EA Los Angeles vytvořit překvapivě intuitivní ovládací schéma na gamepadu, které si vysloužilo respekt recenzentů a ukázalo, že velké bitvy lze řídit i z gauče.

Koncem téhož roku pak celou éru uzavřel masivní datadisk The Rise of the Witch-king. Ten se neohlížel za událostmi kolem zničení Prstenu, ale vrátil se o stovky let zpět do dob, kdy severní království Arnor čelilo vzestupu Černokněžného krále. Příběhová kampaň mapující postupný pád Dúnadanů patřila k tomu nejtemnějšímu, nejepičtějšímu a nejvyzrálejšímu, co série nabídla. Rozšíření přineslo novou hratelnou frakci Angmaru postavenou na ledové magii, temných rituálech, nekromancii a obřích trollech, a zároveň obohatilo všech šest původních národů o nové jednotky a hrdiny, čímž dotáhlo hratelnost k naprosté dokonalosti.

Klenot uvězněný v právním vakuu

Přestože celá trilogie (počítáme-li druhý díl i s jeho datadiskem) dodnes platí za jednu z nejlepších licencovaných strategií všech dob, její osud po roce 2010 nabral hořký směr. Společnosti Electronic Arts tehdy vypršela práva na značku Pána prstenů a kvůli složitému propletenci licencí mezi EA, Warner Bros. a Tolkien Estate hra bez náhrady zmizela z obchodů i digitální distribuce. Oficiální multiplayerové servery utichly na přelomu let 2010 a 2011 a původní krabicové verze se rázem staly vyhledávanou sběratelskou raritou, za kterou fanoušci na aukcích platili nemalé částky.

Naštěstí Středozem nikdy neumírá, dokud má své věrné strážce. Kolem série vyrostla jedna z nejoddanějších a nejaktivnějších modderských komunit v herním světě. Projekty jako Edain Mod nebo Age of the Ring dokázaly hru obsahově, mechanicky i vizuálně posunout o generaci dál a v podstatě z ní udělaly neoficiální třetí díl. Komunitní nástroje jako All-in-One Launcher pak dnes umožňují celou ságu bez problémů rozběhnout na moderních operačních systémech ve vysokém rozlišení a s plně funkčním multiplayerem. Pokud jste v dětství trávili víkendy bráněním Helmova žlebu nebo dobýváním Minas Tirith, návrat do téhle zaprášené strategické pokladnice vás i po více než dvaceti letech chytne za srdce stejně silně jako kdysi mě.

Autor článku

Dlouholetý herní nadšenec se širokým záběrem od obřích AAA blockbusterů až po skryté indie drahokamy. Nejraději se sice noří do RPG a příběhových adventur na PC a PlayStationu, ale v redakci recenzuje a analyzuje hry napříč všemi žánry. Jeho osobním herním vrcholem je série Zaklínač a první BioShock.

Pridaj komentár

Tvoja e-mailová adresa nebude zverejnená.

Komentáre s odkazmi môžu pred zverejnením čakať na schválenie.

Pridaj sa do komunity SomGeek

Diskutuj, zdieľaj, hraj a buď súčasťou hernej komunity.

🎮 Pridaj sa na Discord