Někteří z vás možná ještě dohrávají Hollow Knight Silksong, MIO: Memories in Orbit nebo snad Prince of Persia: Lost Crown. Někteří snad netrpělivě vyčkáváte na The Eternal Life of Goldman, nově oznámenou Castlevanii nebo skáčete radostí z dalšího dílu v sérii Metroid. Žánr, spojovaný především s 2D plošinovkami, jednoduše poslední roky servíruje jednu pecku za druhou a ani ti nejvěrnější fanoušci snad nemohou stíhat všechno hrát. Kyle Thompson však nechce jen přihodit další pecku do válu pro ostřílené matadory, nýbrž nabízí vstupní bod do žánru pro všechny.
Recenzovaná verze: Xbox Series X
Well Dweller totiž, navzdory stylizaci, není žádný souls-like, nenabízí ani precizní platforming Ori série a rozhodně u něj nebudete ničit ovladače jako u Silksongu nebo každých pár kroků otevírat mapu abyste se vyznali ve virtuálním bludišti. Kyle Thompson při tvorbě zdá se myslel na všechny. Na nováčky v žánru i na veterány. A výsledek není žádný polovičatý nedodělek, jak by si mnozí mohli myslet. Již na samém začátku dostanete na výběr z obtížnosti, která jde během hry kdykoliv změnit a i kdyby vám snad některá pasáž přišla obtížná a vypadalo to na spoustu respawnů, tak je rozmístění checkpointu opravdu milosrdné.
Ruku v ruce s tím jde design mapy. Ta krásně propojuje jednotlivé lokace, jak jsme v žánru zvyklí, nicméně jsem se prakticky nikdy necítil nijak přehlcen nebo ztracen. A i kdyby se to někomu stalo, tak si vždy můžete koupit nápovědu v podobě ukazatele na mapě. Jednoduché, řeknete si, nicméně je to skvělý kompromis, neboť hráči hledající výzvu tu možnost mohou ignorovat, zelenáči naopak nepropadnou frustraci. A tak je to se vším.
Platforming nestojí na přehnané přesnosti ani nenutí hráče příliš závodit s časem, ale pokud přeci jen hledáte trochu větší výzvu, tak můžete svou potřebu uspokojit v nepovinných výzvách, které právě na přesnosti a rychlosti stojí, a dostat za ně nějakou odměnu. To samé platí o soubojích. Řadoví nepřátelé nejsou příliš velká výzva, stačí si jen zapamatovat jejich pohyby a pak už to jde jako nůž máslem. Souboje s bossy však dokáží potrápit podstatně více a jejich design dobře kombinuje útok i platforming a vyhýbání se nebezpečí. Opět ale platí, že se stačí naučit jejich smyčku, takže co nejde poprvé nebo potřetí, určitě zvládnete minimálně na desátý pokus. A pokud ne, tak to chce vylepšit postavu.
Z nepřátel totiž padá herní měna, za kterou lze koupit upgrady a postavu si tak uzpůsobit svému hernímu stylu. Stejně tak měnu najdete různě poschovávanou v urnách v tajných lokacích na mapě nebo jako odměnu za nepovinné výzvy. Dobrá zpráva pro nováčky také je, že ji lze farmit do nekonečna, neb po každém uložení se nepřátelé na mapě obnoví. Nicméně upgrady nejsou k dispozici jen k nalezení nebo skrz koupi, ale ty zásadní, jako třeba možnost létat nebo šplhat, získáváte postupem v příběhu.
Prakticky každá nová lokace vám vylepší útok nebo pohybové schopnosti a zároveň se onu schopnost snaží lokace nadále využívat. Se změnou lokace tak přichází nejen změna stylu, ale také nový herní gimmick, což se svižností celého průchodu zajištuje, že jste co chvíli vystaveni nějakým novinkám. A když zmiňuji změnu stylu, tak se dostávám k nádherné, ač relativně jednoduché, grafice. Ať už jste v pochmurných polích, v podzemí nebo v lovecké chatrči, všude to vypadá pohádkově krásně, což jde ruku v ruce s atmosférickou hudbou a příběhem, který je sice sám o sobě jen temnější pohádka o princezně, která se snaží vyhubit všechno ptactvo a vy, jakožto ptačí hrdina, se vydáte zachránit svou rodinu a kamarády. Vyprávění je však skrz cutscéný i lore v podobě stránek rozházených po mapě, napsáno opravdu dobře a mnohdy s opravdu milým humorem.
Nelze však jen chválit. Výtky mohou mířit prakticky na všechny stránky, které jsem pochválil. Skvělý level design naráží na pocit linearity, protože jeho jednoduchost, v níž se nejde ztratit, je na poměry žánru možná příliš jednoduchý. Krásna stylizace grafiky pak zase zrovna neoplývá detaily a animace by zasloužily také přidat. Líbivé melodie mohou časem přejít ve stereotyp, neb zrovna o komplexní hudební dílo se nejedná. A zkušené hráče zase nečeká žádná velká výzva ani originální nápady. Ale vadí tyhle maličkosti u hry od jednoho vývojáře s cenovkou pod 20€?
Well Dweller sice není žádným revolučním dílem, nenabízí velkou výzvu, originální prvky ani vyšperkovanou vizuální stránku AAA her, nicméně tvůrce jednoduše vzal osvědčené mechaniky, nakombinoval je ve správném poměru a vytvořil dílo, které žánr metroidvania představuje širokému publiku bez zbytečné frustrace. A to někdy bohatě stačí.
