Polské studio One More Level si udělalo ve světě skvělé jméno frenetickou kyberpunkovou akcí Ghostrunner. Ve svém nejnovějším počinu Valor Mortis se však vývojáři rozhodli pro radikální krok stranou a opustili neonové mrakodrapy budoucnosti. Vzali nekompromisní základy subžánru soulslike, zasadili je do temné, alternativní historie počátku 19. století a celou hratelnost přenesli do pohledu první osoby. Výsledkem je nesmírně atmosférická, krvavá a intenzivní záležitost, která sice netrpí nedostatkem ambicí a skvělých nápadů, ale občas nehezky zakopává o technické i designové kameny.
Recenzovaná verze: PC
Hororové bojiště a Napoleonův hlas v hlavě
Příběh padlého britského legionáře Williama, který vstává z masového hrobu uprostřed zdevastované a blátem zalité východní Evropy, vás okamžitě vtáhne a nepustí. Svět, do kterého se probouzí, je totiž zničený tajuplnou karmínovou nákazou způsobenou substancí zvanou Nephtoglobin. Tato zhoubná látka bleskově zabila vaše spolubojovníky a přeživší zmutovala v groteskní monstra, děsivé fauny a zkorumpované nemrtvé vojáky Napoleonovy věčné gardy.
Velmi zajímavým a originálním prvkem vyprávění je skutečnost, že Williamovi koluje nákaza přímo v žilách, díky čemuž sice po každé brutální smrti znovu ožívá, ale platí za to svou příčetností. Skrze halucinace a ozvěny v hlavě ho totiž celým tímto košmarem provází samotný císař Napoleon Bonaparte. Příběh skvěle kombinuje reálná historická fakta s těžkým gotickým hororem. Celkový zážitek navíc doplňují setkání s propracovanými vedlejšími postavami v bezpečném útočišti, jako je tajuplný průvodce Lucjan Skawiński nebo neústupný voják James Stewart. Skvělým detailem pro imersi je také plný dabing postav v jejich rodných jazycích (francouzština, polština, angličtina), což fantasticky podtrhuje autenticitu tehdejší rozpolcené a válkou zničené Evropy.
Taktický tanec s mečem, střelným prachem a magií
Bojový systém je jednoznačným vrcholem hry a dokazuje, že soulslike z první osoby může při správném uchopení skvěle fungovat. Přechod do této perspektivy sice přináší občasné problémy s přehledem o okolí a orientací v prostoru, ale vývojáři to kompenzují nekompromisní dynamikou a dravostí. Základem všeho je precizní management staminy a dokonalé načasování parírování útoků. Úspěšné odražení nepřítele mu zlomí postoj a otevře vám okno pro neskutečně brutální, detailní a uspokojivý zakončovací úder.
Hratelnost navíc výrazně ozvláštňují plynulé parkourové mechaniky, jako je rychlý běh po zdech či přitahování hákem, které do soubojů vnášejí vertikalitu připomínající sérii Dishonored. William v pravé ruce neustále vládne chladné oceli v podobě šavlí či kordů, zatímco v levé ruce bleskově střídá střelné zbraně z 19. století (křesadlové pistole, muškety či brokovnice) a nadpřirozené elementární transmutace. Můžete tak nepřátele zapálit ohnivou magií nebo je na chvíli zmrazit v čase. Munice do palných zbraní je však extrémně vzácná, což vás neustále nutí promyslet každý výstřel. Tato nutnost kombinovat sečné zbraně s magickými triky a precizními výstřely v rychlém tempu vytváří neskutečně návykovou hratelnost, která vás udrží v neustálém napětí.
Zapomenout nesmíme ani na fantasticky navržené a vizuálně monstrózní souboje s hlavními bossy. Každý generál či zmutované monstrum, kterému se postavíte, vyžaduje naprosto odlišnou strategii a zdlouhavé učení se unikátních pohybových vzorců (movesetů). Tyto bitvy představují opravdový adrenalinový vrchol celé kampaně a otestují vaše reflexy na absolutní maximum, kdy sebemenší zaváhání znamená okamžitou smrt.
Ambiciózní nápady, které podrážejí hratelnost
Přestože má hra skvěle našlápnuto, One More Level se v druhé polovině kampaně začali utápět ve vlastních nápadech a citelném nedostatku designové střídmosti. První hodiny sice neustále představují nové mechaniky a zajímavé zbraně, ty se ale v pozdější fázi hry stávají nevyužitými a autoři s nimi dál nepracují. Úrovně jsou sice prezentovány s lehkým metroidvania nádechem, který vybízí k průzkumu, ale samotný systém vylepšování postavy a zbraní je ve výsledku příliš mělký a povrchní.
Hra navíc nenabízí dostatečnou variabilitu buildů, což je pro žánr soulslike velká škoda. Některé nalezené předměty a magické transmutace jsou natolik silné, že drtivá většina hráčů nakonec opustí experimentování a skončí u identického herního stylu. To drasticky snižuje jakoukoliv motivaci k opětovnému hraní. Pro většinu fanoušků tak bude Valor Mortis sice intenzivní, ale jednorázovou záležitostí na jedno zahrání.
Kde to začíná skřípat?
Žádná velká bitva se ale neobejde bez obětí a Valor Mortis si s sebou nese několik velmi výrazných šrámů, které celkový dojem sráží dolů. Tím prvním je technický stav. Přestože hra poháněná technologiemi Unreal Enginu 5 vypadá vizuálně úchvatně a hra světel a stínů v mlhavých lesích bere dech, plynulost soubojů fatálně narušuje občas nepříjemný stuttering. U titulu, kde o životě a smrti rozhodují milisekundy při parírování, jsou tyto technické záškuby nesmírně frustrující.
Druhým neduhem je rozmístění checkpointů (tzv. lanterns). V některých pasážích hry jsou lucerny od sebe rozmístěny až příliš daleko a necitlivě. Trpělivost hráčů tak prochází zbytečně tvrdou zkouškou, kdy po nečekané chybě v souboji s plošným útokem bosse musíte opakovat dlouhé, úmorné a naprosto identické pasáže s řadovými nepřáteli znovu a znovu, což uměle natahuje herní dobu. Třetím a kritickým problémem hry je pak velmi nízká variabilita nepřátel. Na ploše zhruba patnácti až dvaceti hodin kampaně budete bojovat proti stále stejným typům protivníků, kteří se brzy okoukají. Stereotyp v pozdějších fázích hry ještě více umocňuje líný design, kdy vývojáři bez jakékoliv invence recyklují dřívější unikátní bossy a staví vám je do cesty jako běžné řadové nepřátele.
Valor Mortis je nesmírně odvážný a v mnoha ohledech originální titul, který se nebojí riskovat. První osoba žánru soulslike překvapivě sluší, vizuální styl a hutná atmosféra napoleonského hororu jsou fantastické a souboje s mečem mají skvělou váhu. Nebýt občasného trhání obrazu, nešťastně natažených vzdáleností mezi lucernami a postupem času ohraných nepřátel, mluvili bychom o absolutním žánrovém králi a to minimálně pro tento rok. I přes tyto chyby byste ale Williamovu cestu za pomstou neměli minout, protože přináší do unaveného žánru tolik potřebný čerstvý vzduch a skvělou šermířskou akci.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti One More Level.
