Vývojářské studio Funselektor Labs Inc. si v herním světě vybudovalo nezaměnitelné jméno díky stylovým a řidičsky podmanivým titulům Absolute Drift a art of rally. Jejich rukopis poznáte na první pohled – minimalistická estetika, důraz na mechanické chování vozidla a nekompromisní smysl pro atmosféru. Ve své novince s názvem over the hill se však tito nezávislí vývojáři rozhodli zcela přeřadit rychlostní stupeň a prozkoumat neprobádané území. Vteřiny tlukoucí na časomíře, řezání zatáček v driftu nebo stoupání na stupně vítězů zde nehrají žádnou roli. Tohle je řidičské dobrodružství v té nejčistší, nejklidnější a nejvíc meditativní podobě. Po hodinách strávených v divočině tak můžu s klidným svědomím potvrdit, že označení této hry jako „cozy driving game“ sedí naprosto dokonale.
Recenzovaná verze: PC
Cesta je cíl. Doslova.
Zatímco zavedené série jako MudRunner nebo SnowRunner sází na těžkotonážní masochismus, přepravu klád hlubokým bahnem a nekompromisní simulaci mechanických systémů, při které se řidičům potí ruce na ovladači, over the hill na to jde z úplně opačného konce. Bere si z těchto simulátorů to nejzábavnější – samotné překonávání přírodních překážek – a zcela se zbavuje jakéhokoliv stresu či frustrace. Nečekají nás žádné neúprosné ukazatele spotřeby paliva, žádné přísné časové limity, kvůli kterým by bylo nutné restartovat úroveň, ani otravné barevné šipky, které by diktovaly, kudy se má jet.
Hra vás se skromnou nabídkou retro vozů s pohonem 4×4, které jako by z oka vypadly ikonickým offroadům ze 60. až 80. let, zkrátka vyhodí přímo do rozlehlé a neprobádané divočiny. Herní světy jsou inspirované skutečnými geografickými lokacemi, od hustých severských lesů Kanady až po spalující duny alžírské Sahary. Celá herní smyčka přitom funguje naprosto organicky a svobodně. Vidíte v dálce zajímavě tvarovaný vrchol hory? Prostě se vydáte směrem k němu. Cestou se sice pravděpodobně zaseknete v bažině, ze které se musíte pracně vytahovat navijákem, ale právě v tom tkví kouzlo hry. Možná místo původního cíle objevíte skrytou lesní chatu, narazíte na spadlý meteorit nebo najdete mysteriózní portál, který vás přenese do úplně nové oblasti. Každý metr čtvereční mapy odměňuje vaši zvědavost.
Audiovizuální terapie na čtyřech kolech
Ačkoliv titul působí vizuálně čistě a přístupně, samotný terén dokáže nepozorného řidiče okamžitě vytrestat. Vývojáři nerezignovali na realismus, práce s hlubokým blátem, kamenitými svahy a správným řazením nízkých a vysokých rychlostních stupňů vyžaduje trpělivost a cit. Pocit z jízdy je nesmírně hmatatelný, těžký a uspokojivý. Každý kámen pod koly ucítíte a musíte neustále číst povrch před sebou. Když už se dostanete do úzkých, ke slovu přichází taktické využívání výbavy. Na korbě si vozíte dřevěná prkna pro překonávání hlubokých puklin, navijáky pro vyprošťování z bahna nebo přídavné vybavení, které si postupně odemykáte.
Zcela samostatnou kapitolu, kterou je nutné jednohlasně vyzdvihnout, tvoří naprosto famózní a podmanivý soundtrack. Kombinace relaxačních, ambientních a uvolněných tónů perfektně doplňuje vizuální styl hry a proměňuje projížďky v nefalšovanou digitální terapii. Když se hudební podtext spojí s dynamickým počasím a střídáním dne a noci, dochází k čisté herní katarzi. Projíždět se hustou mlhou za doprovodu melancholických syntezátorů, nebo sledovat západ slunce nad jezerem, zatímco z reproduktorů zní hřejivý chillout, je zážitek, u kterého spolehlivě vypnete hlavu po jakkoliv náročném dni.
Dalším obrovským plusem je zakomponování netradičních mechanik, jako je in-game fotoaparát a wildlife kompendium. Hra vás nenutí jen tupě točit volantem. Motivuje vás zastavit, vypnout motor a sledovat okolní přírodu. Jakmile v lese spatříte jelena, medvěda nebo vzácné ptactvo, můžete vytáhnout fotoaparát a zdokumentovat ho. Tento průzkumnický prvek dává putování lidský rozměr a perfektně podtrhuje pacifistické vyznění celého titulu. K tomu si připočtěte velmi návykový systém vizuálních úprav u lokálních obchodníků – vaše auto tak může vyprávět příběh o všech šrámech, které na cestách utržilo, prostřednictvím různých doplňků, barev a kosmetických detailů.
Druhá strana mince – Vivaldi – Testovaná verzia: PC
Musím priznať, že mi chvíľu trvalo, než som sa na over the hill úplne dokázal naladiť. Prvotné dojmy z hry vskutku testovali moju trpezlivosť a mal som čo robiť aby som to po prvom páde z lávkového mosta nezabalil. Je totiž vcelku náročné sa naučiť s týmto 4×4 vozidlom správne jazdiť a pochopiť, ako ním vlastne máte správne manévrovať. Akonáhle som ale jednotlivé mechaniky lepšie pochopil, z hry sa stala skoro až neuveriteľná oáza pokoja, ktorú som mal chuť poriadne preskúmať.
Všetko leží často v malých detailoch, ktoré si počas hry všimnete. Ako napríklad všadeprítomné zvieratá, ktoré môžete fotiť, úlohy, na ktoré počas jazdy narazíte alebo len jednoducho zmena spôsobu jazdy. Vaše auto je totiž primárne nastavené na klasickú formu jazdy, ktorú si však kedykoľvek môžete prepnúť na model 4×4. Pôjdete tak možno o niečo pomalšie, no som presvedčený, že tie náročné kopce sa pre vás stanú oveľa menšou prekážkou. A keď si vaše auto vylepšíte, možno vám postupne jazda pôjde pekne od ruky.
Za určitý nedostatok však považujem spôsob, akým hra reálne pracuje s kooperatívnym módom. Vyzerá to spočiatku vcelku zábavne, nakoľko si viete rozdeliť úlohy, preskúmať jednotlivé časti mapy a postupne odhaľovať, čo všetko sa na nej skrýva. No po pár hodinách sme obaja s Ríšom pochopili, že všetko, čo som na mape odhalil ja sa nepočíta do našej spoločnej cesty, no každý z nás si musí jednotlivé body na mape odhaliť sám. Miestami nám to skomplikovalo navigáciu, pretože sa stalo, že kolega chcel navštíviť miesto, kde som ja už bol a bol tak presvedčený, že úloha je splnená. Lenže realita bola úplne iná.
Zvláštne sa chvíľami správalo aj počasie. Vôbec som nečakal, že v jednom momente si budeme užívať jazdu počas leta a na druhý deň sa odrazu priženie snehová búrka, v ktorej sa načisto zaboríme do snehu. Oceňujem, že autori s takýmto nápadom prišli, no myslím si, že bolo by to lepšie, keby si takéto elementy nechali na iné mapy, ktoré by sme preskúmali neskôr. Je totiž veľmi prekvapivé ak jednu chvíľu okolo vás všetko kvitne a odrazu sa ocitnete po kolesá pod snehom.
Vonkoncom však hru nechcem zhadzovať. Išlo o veľmi príjemný zážitok, kde som mal možnosť vyskúšať trochu iný štýl jazdy, užil si skutočne fanstastický ambientný soundtrack, ku ktorému sa veľmi rád vrátim a jednotlivé prostredia na mňa skutočne dýchali životom. Naozaj som bol zvedavý čo sa skrýva „za ďalšou horou“ a akonáhle som pochopil jednotlivé mechaniky, stalo sa to veľmi príjemnou oddychovkou, v ktorej sme mohli získať achievment aj za to, že som prevrátil auto na strechu a následne ho opäť dostal na kolesá. Je tu rozhodne veľa vecí, ktoré stoja za prieskum. A nie len jednotlivé mapy.
Hodnotenie: 75%
Od meteoritů po zapomenuté chaty
Ačkoliv nad vámi hra nedrží bič v podobě příběhové kampaně, herní mapy rozhodně nejsou prázdné a nabízejí celou řadu organických aktivit. Průzkum divočiny vás neustále motivuje k plnění rozmanitých úkolů, které jsou chytře rozmístěné po okolí. Často tak budete šplhat do strmých svahů, abyste dosáhli na vyhlídkové body, nebo pátrat po stopách spadlých meteoritů, které v krajině zanechávají zářící krátery.
Velmi zábavnou mechanikou je také vyprošťování zapadlých vozidel a techniky. Mnohdy uprostřed hlubokých bažin nebo na dně říčních koryt narazíte na opuštěné terénní vozy, které odtud musíte pomocí navijáku a správného manévrování zachránit a odtáhnout zpět do civilizace. Vedle toho budete objevovat také zapomenuté chaty. Ty slouží jako záchytné body pro rychlé cestování. Tento nevtíravý design aktivit zajišťuje, že i bez klasického seznamu úkolů máte neustále chuť jet dál a zjistit, co se skrývá za dalším horizontem.
Nový rozměr dostává hratelnost v momentě, kdy do hry pozvete přátele. Kooperativní režim sice funguje skvěle jako digitální „hangout“, při testování však hned narazíte na poměrně zásadní designový rozdíl mezi hraním o samotě a v kooperaci. Pokud totiž hrajete sólo a neopatrně utopíte motor v hluboké řece nebo auto fatálně převrátíte na střechu, dříve či později vám dojdou možnosti nouzové záchrany a nezbývá vám nic jiného než kapitulovat a zvolit rychlé cestování zpět do nejbližší startovní chaty. To vás samozřejmě kompletně připraví o pracně vybudovaný postup terénem. Tento ostrý kontrast dává jasně najevo, že zatímco v multiplayeru je obracení aut na kola a vzájemné tahání z bryndy skvělá zábava, pro osamělého vlka dokáže být fatální chyba v divočině trestuhodně frustrující.
Kde se kola začínají protáčet?
Krása a filozofie over the hill je však zároveň i její největší slabinou. Snaha o maximální minimalismus a absolutní absenci pevné struktury znamená, že jakmile opadne prvotní okouzlení z objevování obřích map, začne se dříve či později dostavovat stereotyp. Pokud patříte mezi hráče, kteří k postupu potřebují jasně definované úkoly, příběhové linky, tabulky s body nebo neustálý pocit progresu, můžete se v otevřeném sandboxu začít nudit. Jakmile prozkoumáte biomy a odemknete většinu kosmetických úprav, motivace pokračovat dál povážlivě klesá.
Při hraní zamrzí také občasná frustrace z technických detailů fyzikálního enginu. Přestože chování aut na blátě a kamenech je skvělé, kolize s okolní vegetací občas zazlobí. Stane se, že se zpětným zrcátkem nebo nárazníkem zachytíte o drobnou větev stromu a celé tunové vozidlo se zastaví na místě, jako by narazilo do betonové zdi, namísto toho, aby se větev ohnula nebo zrcátko uvolnilo. Tyto drobné momenty dokážou na vteřinu vytrhnout z jinak dokonalé imerze.
Over the Hill je nádherný, atmosférický zážitek, který dokázal redefinovat, jak může vypadat moderní hra s auty. Není to titul pro každého – pokud vyžadujete adrenalin, vůni spálených pneumatik, hluboký technický tuning a nekompromisní management zdrojů, raději zůstaňte u konkurence v podobě SnowRunneru. Jestli ale hledáte čistou, nefalšovanou radost z jízdy, objevování neprozkoumaných cest, sbírání zážitků a audiovizuální balzám na duši, s touto offroadovou výpravou nešlápnete vedle. Je to hra, která nikam nespěchá, a vy byste neměli také. Protože ty nejlepší příběhy nikdy nezačínají v cíli.
