Zhruba měsíc před vydáním nového Ace Combatu 8: Wings of Theve jsem se chopil kniplu v podobě PlayStation DualSense a vyrazil otestovat nejnovější přírůstek do série u stánku Segy na letošním Gamescomu. A výsledek? Září mi přijde trestuhodně dlouhé…
Předně, nejsem žádný expert na letecké simulátory. Přesně proto miluju ten pocit, kdy chytnu gamepad do ruky a několikatunová stíhačka mi o pár vteřin později neskončí v moři, zatímco já mám čas kochat se okolím. Velkorozpočtových leteckých arkád ale v poslední době moc nevychází a titulů s moderními stroji je ještě méně. A protože jsem sérii naposledy pořádně hrál ještě v dobách Fires of Liberation na Xboxu 360 a Skies Unknown jen krátce ochutnal, zajímalo mě hlavně, kam se za tu dobu posunula.
S kvalitními sluchátky na uších a PlayStation 5 Pro pod stolem jsem se pustil do hraní, a to konkrétně rovnou do 4. mise kampaně s názvem The Fall of the Numbered Fleets. Demo mě tak do děje hodilo bez většího vysvětlování příběhového pozadí. Plná hra bude sledovat dění v roce 2029, kdy je Federace Central Usea po invazi Republiky Sotoa v troskách. Většina země padla do rukou nepřítele, armáda je rozprášená a právě tehdy přichází na scénu Wings of Theve – jméno legendárního esa a symbolu naděje, jehož roli nakonec převezme hlavní hrdina.
Důležitou součástí finální verze mají být i pasáže mezi misemi, během kterých se budete moci z pohledu první osoby procházet po zastaralé letadlové lodi Endurance, která bude sloužit jako vaše základna. Bude možné komunikovat s posádkou, lépe poznávat její členy, budovat s nimi vztahy a účastnit se briefingů. Bohužel, tahle část v demu chyběla.
Před startem jsem si mohl vybrat z několika letounů. Modely stíhaček vypadají fantasticky, nechybí ani detaily jako šrouby na trupu a škrábance na laku. Právě tady grafika bez přehánění působí téměř fotorealisticky. Ace Combat 8 nabídne řadu licencovaných strojů, v demu jsem sáhl po F/A-18C Hornet. Nastavit si můžete i loadout včetně speciálních naváděných střel a raket, ale protože jsem nechtěl marnit čas, příliš jsem neexperimentoval. Podobně rychle jsem odbyl i výběr letounů a vybavení pro zbytek letky – v plné hře si s tím ale jistě vyhraju víc a těším se na to.
Vyrážím na sortie a za hukotu trysek konečně začíná mise. Ta se zpočátku nese ve velmi klidném duchu s jednoduchým úkolem: doleť k ostrůvku a znič u tamějšího města zakotvenou flotilu. Jak už to u Ace Combatu bývá, vše se začne komplikovat. Na městských mrakodrapech číhá nepříjemné množství protiletadlových systémů, nepřátelské stíhačky rychle dorazí na pomoc a ani cílová flotila se nechce nechat jen tak potopit.
Do toho všeho se ozývá nepřetržitá rádiová komunikace, které je místy skoro víc než samotného boje. Ano, košaté dialogy přes vysílačku jsou zpátky a já zatím můžu ocenit především velmi kvalitní anglický dabing.
Jakmile se v tom chaosu trochu rozkoukám a dostanu situaci pod kontrolu, začíná první nálet na fregatu. Za pobaveného pohledu přihlížející vývojářky bohužel líznu mořskou hladinu a vzápětí narazím do svého cíle. V tu chvíli přišel čas vyzkoušet obě nabízené obtížnosti: Standard a Expert. Ve výsledku je ale nevnímám jako klasickou volbu mezi lehčí a těžší variantou. Při první z nich se letoun po změně směru automaticky narovná a navíc cítíte, že máte v rukou skutečně těžký kus techniky. Expert zase dovolí mnohem divočejší manévry. A tak zatímco ve Standardu letoun snadněji ukočírujete, únik před naváděnými raketami mi naopak připadal obtížnější a repertoár pohybů stíhačky omezenější.
Nakonec jsem zůstal u Standardu a tentokrát si od stejné vývojářky vysloužil i pochvalu, když jsem začal úspěšně likvidovat jak nepřátelské lodě, tak stíhačky. Jakmile jsem si na ovládání zvykl, přišly momenty, kvůli kterým Ace Combat funguje tak dobře. Vrcholem byl zběsilý únik skrze hustá mračna, během kterého jsem setřásl raketu držící se mi za ocasem a sledoval kapky deště bičující překryt kabiny. Po vynoření z oblaků jsem se ocitl přímo za jednou z nepřátelských stíhaček a s ledovým klidem ji sundal. Právě v nejlepším mi ale začal docházet čas, takže jsem pokus o dokončení mise nakonec vzdal.
Ještě krátce k technické stránce: Na výběr byly režimy Quality (30 FPS) a Performance (60 FPS). Sáhl jsem po Performance, protože u tak rychlé hry dávám přednost plynulým 60 FPS před vyšší kvalitou obrazu. Dojem z rychlosti je tu důležitý a při mé nevalné přesnosti je plynulost prioritou. Na chvíli jsem později ze zvědavosti přepnul i do Quality módu a rozdíl v ostrosti je výrazný. Bez ohledu na nastavení grafika udělala výrazný krok kupředu a dokud se nepřiblížíte těsně k zemi, hra vypadá výborně. Mraky, déšť na kokpitu i exploze vypadají skvěle a framerate byl po celou dobu stabilní. Hra mimochodem využívá Unreal Engine 5, který vývojáři kombinují s vlastní technologií Cloudly zaměřenou především na vykreslování mraků a počasí.
Ace Combat 8: Wings of Theve vychází 2. října 2026 na PC, PlayStation 5 a Xbox Series S a X. Majitelé Deluxe edice dostanou přístup už 29. září a k tomu také port klasického dílu Ace Combat Zero: The Belkan War.
