Dosa Divas - Když jídlo vládne světu

Jídlo a vaření je neodmyslitelnou součástí RPG žánru již od nepaměti a speciálně to platí pro ty z Japonska. A právě v JRPG žánru se inspirovali i tvůrci hry Dosa Divas, přičemž vaření v rámci žánru posunuli na úplně jiný level než jsme zvyklí a vystavěli kolem něj úplně celou hru. Ostatně nejde o nic překvapivého, neboť tomu tak bylo i u předešlého titulu s názvem Thirsty Suitors. Jak se to povedlo tentokrát? 

Když říkám, že kolem vaření se točí celá hra, tak tím nemyslím jen mechaniky, ale i celý příběhový námět. Hra je lehce komediálním dramatem jedné rodiny, která kdysi společně provozovala restauraci, nicméně časy se mění a kdysi tak trochu odstrčená sestra začne svůj vlastní byznys. Člověk by si řekl, že bude rozvíjet svou lásku k jídlu zděděnou z rodinného kruhu, ale je tomu přesně naopak. Vybuduje obrovský potravinový korporát nabízející lidem produkt, který nezdržuje zbytečnou přípravou a vlastně ani jezením samotným, neb jde o energii v tubě. Svým agresivním podnikatelským přístupem prakticky likviduje přírodu i životy lidí a po letech útlaku se dvojice zbylých sester rozhodne učinit tomuto šílenství konec. 

Musim uznat, že příběhově je hra relativně originální a námět mě docela bavil, nicméně writing samotný je už jiná věc. Hra tak nějak střídá odlehčené dialogy a rodinné drama, což vesměs funguje, nicméně úsměvných momentů je zoufale málo a těch vyloženě vtipných prakticky nula. Humor je velmi subjektivní věc, takže co nesedlo mně, může jiný považovat za vrchol komedie a naopak. Dramatické momenty jsou většinou ale funkční a celkově vlastně nejde o nic, kde bych netrpělivě odklikával únavné dialogy. Je to v tomhle ohledu promarněný potenciál? Řekl bych, že ano. Je to čtivé? Nepochybně také ano. Zvláštní je však dabing postav. Ten je jen částečný, jak je u JRPG žánru již tradicí, nicméně člověk by třeba čekal, že bude dabována jen hlavní příběhová linka a zbytek nikoliv, ale skutečnost je taková, že postavy prostě někdy mluví, někdy ne, příběh nepříběh. 

Herně jde o typického zástupce žánru cílícího na casual hráče. Postup hrou je lineární s tím, že do jednotlivých lokací se skrz mapu (overworld) můžete kdykoliv vrátit a dodělat úkoly, ke kterým se skrz schopnosti nešlo dostat, případně vás do nich znovu zavede vypravení. Každá lokace má svůj vizuální styl a prostředí tak nezačne nudit. Trochu stereotypní jsou sice nepřátelé, občas oživení různými boss fighty, no vzhledem k herní délce lehce přes 10 hodin nejde o nic strašného. Oproti předešlému titulu jde znát v tomhle ohledu nejspíš nižší budget, neboť grafická úroveň je velmi jednoduchá a detailnosti se dostalo spíše postavám než prostředí. Vůbec to ale nevadí, neb zvolená umělecká stylizace je tak čistá, že stárnout bude během let minimálně. 

Souboje se zmíněnými nepřáteli probíhají pak na běžné tahy, kdy se s protivníkem střídáte v útocích. Ty jsou podpořeny minimalistickým quick time eventem známým třeba z legendárního Legend of Dragoon nebo Lost Odyssey. Jednoduše ve správný čas musíte zmáčknout tlačítko pro bonusový útok navíc. To samé platí při blokování útoku nepřítele. Ostatně nedávný hit Clair Obscur se bez pochyb postaral o popularizaci téhle mechaniky a do budoucna se s ní budeme setkávat častěji. Velká škoda je, že hra v tomhle ohledu nenabízí příliš taktizování a nějakých support skillů mají postavy minimum. Výhody a doplnění zdraví či many zajišťuje snědení různých jídel, které si v mezičase můžete nachystat, čímž se dostávám k vaření.

Nejde totiž jen o pouhé nasbíraní surovin, které rostou různě po mapách nebo dropují po vyhraných soubojích, a následné zkombinování v inventáři u ohně, nýbrž vaření má svou vlastní sadu mini her a na jejich zvládnutí závisí počet porcí, které z jedné dávky surovin uvaříte. Opět jde o pouhé quick time eventy, které jsou rychlé a nepříliš náročné. Mám však trochu pocit, že vzhledem k délce se ono vaření ve hře poněkud nadužívá a v druhé polovině ona sada asi pěti quick time eventů začíná být spíše otravná než zábavná. 

Celkově vzato jde ale o příjemné casual RPG s tahovými souboji, které svými kompaktními rozměry může zaujmout nováčky v žánru nebo jedince, kteří nemají čas na obrovské hry s herní dobou blížící se stovce hodin. Originální námět rozhodně potěší, i když writing zrovna nerozesměje a milovníci jídla si přijdou také na své.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Popagenda