Vzpomínky na zlatou éru na přelomu tisíciletí, kdy hernímu světu bezkonkurenčně vládly dynamické 3D skákačky, jsou u mnoha hráčů stále živé. Doba titulů jako Jak and Daxter, Ratchet & Clank nebo Sly Cooper sice už pomalu zarůstá mechem, ale jejich odkaz žije dál. Vývojáři ze studia Weird Beluga se rozhodli tyto principy oživit v plné parádě a ve spolupráci s vydavatelem Fireshine Games servírují novinku Duskfade. Tento ambiciózní titul sice vyloženě nevynalézá kolo, ale žánr akčních plošinovek definuje s velkou láskou, řemeslnou precizností a audiovizuální nádherou.
Recenzovaná verze: PC
Záchrana času i rodiny v zajetí věčné noci
Příběhová premisa staví hráče do role mladého učedníka jménem Zirian, jehož surrealistický domov pohltila věčná noc kvůli zlověstné a tajuplné Hodinové věži. Aby toho nebylo málo, temná entita Zoufalství mu unese milovanou sestru. Zirian se proto v doprovodu své věrné mechanické kukačky vydává na epickou výpravu za opravou samotné tkaniny času a odhalením tajemství dávných hodinářských mistrů. Ačkoliv zápletka o dospívání, ztrátě a odvaze čelit neznámému zní jako klasické žánrové klišé, hra dokáže díky skvěle vybudované atmosféře a sympatickým postavám okamžitě vtáhnout do děje. Vyprávění má nečekaně silné srdce a dokáže skvěle prodat emocionální překážky, které jednotliví bossové ztělesňují. Každý dialog, scénka i nalezený kus lore dokresluje melancholický, ale přesto barevný svět, který motivuje k neustálému postupu vpřed.
Radost z pohybu a vizuální orchestr
To, v čem Duskfade naprosto exceluje a co z něj dělá prvotřídní plošinovku, je samotný pohyb. Ovládání postavy postavené na perfektně odladěné hybnosti a setrvačnosti je neskutečně plynulé, responsivní a intuitivní. Kombinování klasických skoků, bleskových úskoků, plachtění a přitahování se hákem funguje v naprosté symbióze. Jakmile přejde ovládání do krve a podaří se chytit ten správný rytmus, je proplouvání úrovněmi naprosto plynulé, což je pro tento žánr kritický faktor. Vizuální stránka hry je navíc úchvatná. Každý svět, který lze během pouti navštívit, nabízí dechberoucí panoramata a překypuje skrytými tajemstvími. Pozoruhodná je zejména různorodost biomů – během hraní se lze podívat do éterických a světélkujících lesů, projít sluncem zalité pouštní duny a vystoupat až do oblačných výšin nad ruinami starého světa. Bojový systém nezůstává pozadu. Je velmi rychlý, dynamický a elegantní. Zirian bojuje pomocí meče inspirovaného hodinovými ručičkami, přičemž střety s nepřáteli nutí k neustálému kombinování pozemních seků s vertikálním pohybem, odrážením útoků a plným využíváním okolního prostředí. Každý typ nepřítele vyžaduje trochu jinou taktiku, což udržuje akci svěží po celou dobu hry.
Monumentální mechanické hádanky v soubojích s bossy
Zatímco řadoví nepřátelé prověří spíše reflexy, opravdovým vrcholem hry jsou souboje s hlavními bossy. Vývojáři k nim nepřistoupili jako k prostým cílům bez nápadu, u kterých stačí jen bezhlavě mačkat tlačítko pro útok. Každý velký střet funguje jako obří, dynamická mechanická hádanka integrovaná přímo do prostředí. Aby bylo možné gigantické strážce času vůbec oslabit, je nutné plně využít všechny dosud naučené akrobatické triky. Hra nutí k odrážení projektilů v přesném načasování a bleskovému reagování na měnící se arénu pod nohama. Tyto pasáže jsou neskutečně velkolepé, mají fantastickou gradaci a po jejich zdolání se dostavuje zasloužený pocit vítězství.
Hra má bohužel jeden zásadní neduh, který při testování vyloženě zamrzí – a tím je celkové tempování hratelnosti a progrese. Vývojáři sice postupně a velmi organicky představují nové kousky, ale s tou suverénně nejzábavnější mechanikou trestuhodně šetří. Řeč je o schopnosti ježdění po hranách. Tato mechanika dává pohybu po mapě úplně nový náboj, zrychluje tempo hry na maximum a posouvá celkovou hratelnost o úroveň výš. Problém je v tom, že se odemkne až v předposlední lokaci skoro na samotném konci hry. Většinu herní doby je tak nutné strávit bez ní. Když už se ji hráč konečně naučí, začne řetězit efektní triky a konečně si tuto skvělou mechaniku užívat, hra začne pomalu promítat závěrečné titulky. Je to obrovská designová škoda.
Komplexní průzkum a vedlejší obsah
Kromě hlavní dějové linky nabízí Duskfade také solidní porci vedlejšího obsahu, který ocení zejména takzvaní „completionisti“. Mapy jsou navržené s lehkým nádechem žánru metroidvania, což znamená, že se vyplatí vracet se do starších lokací s nově nabytými schopnostmi. Všude kolem jsou poschovávané sběratelské předměty, ozubená kolečka pro vylepšování vybavení a tajné výzvy, které prověří reflexy na maximum. Tyto nepovinné pasáže často představují solidní hardcore výzvu, která příjemně kontrastuje s jinak přístupnou obtížností hlavní kampaně.
Duskfade je kompaktní, nesmírně pohledná a neuvěřitelně poctivá akční adventura. Nabízí nádherný svět plný kouzel, bezchybný pocit z pohybu a poctivou porci nostalgické výzvy, která dává vzpomenout na to nejlepší z dob minulých. Škoda jen, že si vývojáři ty nejlepší trumfy v čele s grindováním po hranách schovali až na úplný závěr hry, což výslednému zážitku trochu ubírá na dynamice. I přesto by ale tato výprava za záchranou času neměla uniknout žádnému fanouškovi kvalitních plošinovek.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti JF Games PR.
