Po více než sedmi letech od vydání Exodu se Metro vrací do Moskvy. Na kolínském výstavišti jsem si Metro 2039 zahrál zhruba půl hodiny a rychle zjistil, že 4A Games nemají potřebu sérii převracet naruby. Novinka dál staví na pomalém budování atmosféry, průzkumu a neustálém pocitu, že svět kolem vás je ještě nebezpečnější než samotné přestřelky.
Ukázka začíná ve stanici metra Sevastopolskaja a přesně v duchu série nikam nespěchá. Hned tady se projeví jedna z největších změn: na rozdíl od Arťoma, který během hraní většinou mlčel, nový protagonista The Stranger pravidelně promlouvá. Dalších pár minut pak sleduji okolí – jak zde lidé žijí, co dělají a jak spolu vycházejí. Atmosféru to buduje velmi dobře a jde o stejný typ expozice, jaký známe z úvodu jedničky. Pozoroval jsem nemocné čekající na ošetření v místní provizorní klinice, sledoval, jak myšlenky Novoreichu pronikají do výuky mladých žáků, a přihlížel zoufalým snahám o odčerpání vody prosakující do stanice.
Ale konec rozhlížení, musím jít na povrch. Za cvakání Geigerova počítače a přebíjení samopalu se o několik chvil později ocitám venku. A nelze říct nic jiného než to, že svět po jaderné apokalypse nikdy nevypadal lépe. To, kam se grafika Metra dostala od dob prvního dílu, je ohromné. Podobně jako v prvním díle, kdy jsem poprvé opustil relativní bezpečí tunelů a s obavami i zvědavostí vystoupil na povrch zničené Moskvy, měl i tentokrát tento přechod obrovský wow efekt. Po grafické stránce je Metro 2039 naprostá špička. Práce se světlem, s modely a s efekty je výborná a to se projevilo už v úvodní sekvenci ve stanici metra. Přechod na povrch dojem ještě umocnil.
Ale konec rozhlížení, musím jít na povrch. Za cvakání Geigerova počítače a přebíjení samopalu se o několik chvil později ocitám venku. A nelze říct nic jiného než to, že svět po jaderné apokalypse nikdy nevypadal lépe. To, kam se grafika Metra dostala od dob prvního dílu, je ohromné. Podobně jako v prvním díle, kdy jsem poprvé opustil relativní bezpečí tunelů a s obavami i zvědavostí vystoupil na povrch zničené Moskvy, měl i tentokrát tento přechod obrovský wow efekt. Po grafické stránce je Metro 2039 naprostá špička. Práce se světlem, s modely a s efekty je výborná a to se projevilo už v úvodní sekvenci ve stanici metra. Přechod na povrch dojem ještě umocnil.
Postapokalyptická Moskva plná radiace mi ale rychle připomene, že nemám čas jen obdivovat výhled. Nejdříve si musím zkontrolovat výbavu. Dojde i na výrobu předmětů a otestování obligátního zapalovače. Nedílnou součástí života na zničeném povrchu zůstává také práce s filtry plynové masky. Jejich zásoba není neomezená, což do hry vrací známý pocit nepohodlí a neustálého tlaku. Vím, že nemůžu donekonečna bloumat a kochat se okolím.
Po několika dalších krocích mi cestu zkřížili mutanti. V tu chvíli jsem zjistil, že mi kdosi nastavil nejvyšší obtížnost, a v zápalu výstavy mi docvaklo, že i tenhle aspekt vlastně stojí za otestování. Z polootevřeného prostoru se pak hra rychle přesouvá k nedaleké opuštěné budově, kterou jsem měl za úkol vyčistit.
Tady jsem se poprvé střetl s lidskými protivníky, a byť se čas ukázky nemilosrdně krátil, vyzkoušel jsem si jak stealth přístup, tak razantnější útočný styl. Na nižší obtížnosti jde podle všeho především o otázku vkusu, na té nejvyšší už je ale tichý postup téměř nutností. A funguje skvěle. Metro sice rozhodně nebude čistokrevnou stealthovou hrou, nenápadný postup ale působí jako plnohodnotná součást hratelnosti.
Zásadní zprávou je, že když všechno selže a přijde na olovo, je pocit ze střelby výborný. Metro 2039 má v tomto ohledu nakročeno k tomu, aby patřilo ke špičce žánru stříleček z první osoby. Velkou zásluhu na tom má zmíněná audiovizuální stránka, příjemně mě ale překvapili také samotní nepřátelé. Už na první pohled se dokázali chytře přesouvat po budově a při přestřelce mi dali řádně zatopit. Než jsem se však mohl dostat dál, kde na mě podle slov kolegů mělo čekat další podzemí a mutanti, můj čas vypršel.
Jak už je asi patrné, z ukázky jsem odcházel nadšený. Poctivě ale musím přiznat, že mi stále chybí spousta dílků do skládačky. Technickou stránkou, atmosférou a pocitem ze střelby jsem si po odehraném demu jistý, nad zbytkem visí otazníky. Posune se hratelnost dál směrem k otevřenějším lokalitám, nebo se rozsahem úrovní vrátí spíše k prvním dvěma dílům? Jak se podaří příběhově navázat na původní trilogii? A budou přestřelky stejně zábavné i po deseti hodinách, až prvotní wow efekt opadne?
Přesné datum vydání na veletrhu nepadlo, ale Deep Silver ho mezitím oznámil: Metro 2039 od 4A Games vyjde 4. února 2027 na PS5, Xbox Series X|S a PC prostřednictvím Steamu a Epic Games Store.
