Se sérií Total War jsme od roku 2000 prošli řadou historických období a zavítali i do univerza Warhammer. Z výletu do fantasy nakonec vzešly tři úspěšné díly, na Warhammer 40k ale došlo až teď. Přenést sérii do 41. tisíciletí totiž pro Creative Assembly znamenalo překonat nejedno úskalí. Když se na letošním Gamescomu naskytla možnost konečně hru osobně vyzkoušet, neváhal jsem.
Vývojáři naši skupinku novinářů přivítali prezentací, ve které telegraficky shrnuli hlavní featury hry. Padly také nové konkrétní informace. Při vydání budou ve hře čtyři frakce – Space Marines, Astra Militarum, Orkové a Aeldari – a další mají přijít později. Hra nabídne široké možnosti přizpůsobení včetně tvorby vlastní kapituly. A konečně, vydání hry je plánované na rok 2027 jak na PC, tak na konzole.
Poté už nám SEGA dala necelou hodinu se třemi scénáři za Space Marines proti Orkům: výukovou bitvou, ochutnávkou kampaně a velkým střetem na závěr. Obtížnost postupně rostla a bylo nám důrazně doporučeno tutoriál nepřeskakovat. Poslední scénář navíc podle personálu u stánku zatím nikdo nedokončil (hrál jsem ovšem během prvního dne výstavy).
Tutoriál naštěstí nepředstavil jen ovládání, které se nijak nevymyká zbytku série, ale nabídl mi i první šarvátku a ukázal zásadní rozdíly v bitvách oproti předchozím dílům. Zatímco jsem v dosavadních Total Warech byl zvyklý řešit hlavně formace, obchvaty a morálku, zde je většina jednotek střelecká a k boji patří kryty, těžká technika i orbitální bombardování. Právě využívání krytu a vhodná kombinace jednotek pro boj na dálku a zblízka byly pro zvládnutí tohoto scénáře stěžejní. A ačkoli se krytí i střelba v jisté míře objevily už v Empire, zde hra zachází dál. Ani za překážkou nemá jednotka jistotu bezpečí po celou bitvu: zničená budova donutí pěchotu k přesunu a otevře nový průchod, zatímco tank prorazí zátarasy a menší zídky.
Kvůli 40k opustilo Creative Assembly starý engine Warscape a od nuly postavilo nový Warcore. Důvody jsou převážně dva. Jednak Total War poprvé v historii vyjde zároveň na PC i konzolích a autoři u konzolové verze neplánují dělat žádné kompromisy. Zadruhé si zásadní změny vyžádala odlišná povaha bitev, jednotek i terénu, a především měřítko celých bojišť.
A engine hry kouzlí. Bez nadsázky šlo o jednu z nejhezčích her výstavy a taky hru, kde jsem takovou grafickou úroveň nečekal. Bojiště vypadá neskutečně: od detailních textur a jednotek přes kouř, oheň a výstřely až po obří stavby na mapě. Při velkém přiblížení hra připomíná akci z pohledu třetí osoby, jen tady ovládáte celé armády! Také zvuk vyniká, hudba je surová a brutální. Nejednou jsem si mimochodem díky ní během hry pomyslel, že takto přesně bych chtěl vidět zpracovanou Dunu. Úchvatně pak vypadá i vesmír na kampaňové mapě.
Ta se krátce představí v druhém scénáři. Ve hře totiž tentokrát nebudete mít jen jednu mapu, ale hned několik, protože budete dobývat rovnou celé planety a planetární soustavy. Planety by dokonce mělo být možné úplně zničit. Právě v tento moment jsem si mohl vyzkoušet, jak se na takové planetární mapě pohybuje a jak se ovládá. Budování a správu základen jsem nevyzkoušel, zato jsem vzal své vojsko a vyrazil s ním do druhé šarvátky. V krátké ochutnávce jsem se tu také dostal k úpravě vlastní kapituly Space Marines, které jsem mohl vybrat barvy, zbroj a zástavu. Tohle je určitě prvek, který fanoušci 40k ocení.
Druhá bitva tvrdě a rychle trestala moji lehkovážnost a nedbalé rozmístění jednotek. Naštěstí došlo na další novinku: přivolávání posil přímo během bitvy. Ty mi pomohly udržet tlak na více místech a nahradit ztráty při průlomu. Vrcholem bitvy pak pro mě byla obří Stompa. Načal jsem ji orbitálním dělem a dorazil zbytkem armády za cenu obrovských ztrát. Bylo to Pyrrhovo vítězství. Dostal jsem ale lekci: rozhodující bylo využít výškové rozdíly terénu, obsadit kopce a mít bojiště dobře pod kontrolou. Počítat jsem musel také s novými krátery po bombardování, které průběžně měnily podobu bojiště.
S malou dušičkou jsem se pustil i do posledního scénáře a chvíli si i myslel, že mám šanci. Přece jenom ve vesmíru na mě čekala podstatná posila, kterou jsem si mohl přivolat. Když se ale po první fázi boje vyrojily obří posily protivníka (a když říkám obří, tak obří i na poměry W40k), boj jsem vzdal. Hru jsem vypínal vyčerpaný, ale nadšený. Tohle zatím působí jako prvotřídní RTS, která nejspíš nabídne zážitky v měřítku, o jakém se mi dosud nesnilo.
Výhrady mám v podstatě jen dvě. První se týká technického stavu hry, která se místy škubala. Neznám ale konfiguraci výstavního počítače a nezkoumal jsem grafické nastavení. Optimalizace ještě asi potřebuje vyladit, ale u hry, která má do vydání víc než rok, se to dá čekat. Druhou výtkou je, že jsem si nemohl vyzkoušet právě ovládání na gamepadu. Jako převážně konzolový hráč bych si rád ověřil, jak přirozeně funguje.
Pro ty z vás, co teď hoříte nedočkavostí, připomínám uzavřenou betu, která proběhne ještě letos – registrace běží právě teď.
